Velmi si vážím toho, že si nacházíte čas na hodnocení. Viviana o této povídce říká, že "něco zahlédla, náznaky, obrysy", ale její vnímání bylo zahlcené obrazy. Víte, přesně tohle bylo mým záměrem, protože ten příběh vypravuje psychicky nevyrovnaná, nemocná dívka. Myslím, že PRÁVĚ TAK by svět vnímala ona. Jako prostředí, v němž se jasné kontury příběhů ztrácejí a ona je beznadějně zahlcena obrazy tak křiklavými, že z nich dostává strach. Právě proto ty "náznaky a hrátky se čtenářovou představivostí" (slovy Clarice)...

Když jsem se prokousala množstvím metafor, z nichž některé tam byly podle mě jaksi navíc, nalezla jsem zmatek v duši obyčejného člověka - takovou tu pomyslnou poslední kapku, kterou když přeteče pohár, musí se nutně něco stát. Jenomže... co se vlastně stalo?
Dala jsem čtyři, protože se mi to líbilo víc, než "Něco z pegasů." Můj názor je, že Ty umíš dobře napsat lyrickou poezii, ale už ne tak dobře lyrickou prózu. Próza chce příběh, tempo, napětí, nějakou nit, které bychom se mohli držet, i když... náznaky a hrátky se čtenářovou představivostí určitě také nejsou špatné.
Je to trochu drzé, možná odvážné, ale ber to tak, že je to názor jednotlivce, takže prakticky o nic nejde. 4

Nepochopený autor, nepochopená povídka... chyba však bude spíše v přijímači, jak jinak. No, je to skvělý styl, poetický, sršící výstižnými přirovnáními, přímo ohňostrojný... ale nějak se v tom všem ztrácí příběh. Nebo alespoň já ho nedokáži odhalit :-) Jo, něco jsem zahlédla, náznaky, obrysy, ale to už jsem měla vnímání tak zahlcené pestrými obrazy, že jsem prostě nestíhala. Škoda. Přečíst si dobrodružnou fantasy, nebo i scífko, psané podobným stylem, maličko vyčištěným a střídmějším... och, jaké by to byly hody pro mou vyprahlou mysl. Takhle však nemohu než krutě zaskuhrat: nepochopeno!