Clarice: teda holka, ty se nezdáš... až do pekel?! :-)
Ekyelka: tak dobře, už se těším. vím, že jsem napsala už lepší :-)

Jé, já bych také brala rozbor a komentáře (ale u mé maličkosti by to musel dělat spíš psyciatr, psycholog, psychopat možná :)). Kdokoli normální by normálním býti přestal.

Co se týče básně, též jsem od tebe četla lepší, takže 4.
Pochopila jsem, že je to o jedinci a viděla, jak se brána pekelná pomalu, ale jistě otevírá.
Už se nemůžu dočkat, až mě pozvou dál :).

nebudu se věnovat polemice, zda je ta báseň či není o smyslu života ;) ale jen bych chtěla popíchnout: už jsem o tebe četla lepší... Slibuji, že jen co budu mít hotový rozbor celé básně (na přednášce jsem zvládla jen prvních šest čtyřverší), pošlu ti to naskenované i s mými poznámkami a doprovodným komentářem.
Ne, že bych byla zklamaná, ale na daný rozsah a množství motivů by to ještě potřebovalo pořádně dodělat...

a kdo říká, že je o smyslu života? tohle bylo o smyslu života jen jedné osoby, to je snad zcela evidentní... chtěla jsem třeba naznačit, že vůbec netušíš, kam jednou dojdeš... ale ospravedlňovat se nebudu, prostě nepochopil, nehádám se...
P. S. což takhle uvést příklad ne příliš emotivní poezie? epos...? litujme Gilgameše, to jo, ale zas tak emotivní mi to nepřijde...

Nechápu souvislost s tím, jestli jsme už našli smysl života a touhle básní. Tahle báseň není o smyslu života. Pokud jsem to pochopil dobře, je o sirotkovi, kterého otec přislíbil pánu pekel. Připadá mi to na poezii dost málo emotivní. Má to rytmus, ale je to trochu příliš jednoznačné. Možná by pomohlo trochu více zastřít to co chce autor říci slovními hříčkami a obraty. Není se nad čím zamyslet, to mě zklamalo především.