Sudičky jsou vždycky tři...
Díky za krátkou uzavřenou povídku! Díky za čistý jazyk, prostý patvarů a lapsů, které jsou naneštěstí a k mé hrůze součástí tolika jiných prací našich mladších kolegů! Díky za nádech magie, ukryté mezi řádky. Zlepšilo mi to náladu po přelouskání dvaceti otřesných slohových prací.... :)

No co můžu říct: je to skvělý, i když je možná škoda tak zajímavého světa jen pro jednu povídku. Klidně bych si přečetla víc. Jo, je to možná stylizované právě pro tuhle povídku, ale stejně. Jinak je to napsané dobře. ;-)

Zajímavé. Ze začátku jsem neměla tušení, co bych měla čekat, politovala koně (že je máš ráda) :) a v představách putovala po rozpáleném světě spolu s hrdinou.
Konec mne překvapil i nepřekvapil. To první z důvodu, že bych tak svěží konec nečekala. To druhé proto, že souhlasím. Lidé jsou nepoučitelní a jsou odsouzeni opakovat svoje chyby. Jen... kdyby to bylo tak jednoduché.