Musím se přidat k výtkám, i když nerada: když už, tak bych tohle raději viděla zasazené do čistě fantastického světa.
Nebo, jak už tu zaznělo, nastudovat historická fakta.
Když se podívám jen na příběh a pokusím se vypustit všechno to okolo, pak musím říct, že by to asi skutečně chtělo trochu rozepsat. Rozsah - tipuji - dvou normostran ti už z principu nedovoluje rozvést charaktery všech těch postav, které jsi tam nacpal. Když už, soustřeď se pouze na jednoho, hlavního hrdinu a napiš to třeba z jeho pohledu. Nebo to trochu prodluž. :-)
Na druhou stranu, přečetla jsem to a přitom jsem v poslední době líná i číst, takže tak špatné to zase nebylo. A rozhodně to nebylo špatné, když poměřím s mnoha povídkami, které jsem na těhle stránkách už četla :-)
A nešlo autorovi spíš o osud vojáka - jedince - ve válce, jakožto tisíciletími prosakujícím nesmyslném vyjádření nadvlády, než o dobové detaily?
I když musím přiznat, že devastující nájezdy minulosti by mohly vyřešit hromadu problémů dnešního světa.
reccared16:51:34 16. 12. 2005
No, kdybys napsal, že se inspiruješ napoleonskými válkami, tak prosím, ale takhle?
Buď piš čistou fantasy, nebo si o historii něco přečti:)))
Kyrysníci byli tehdy ještě klasickou těžkou jízdou, zakováni v plechu od kolen až přes obličej. Nepoužívali šavle, ale meče a palaše. A byli vesměs šlechtického původu.
Pluky bývávaly soukromým majetkem, vojáci byli profesionálové, mající smlouvu s vlastníkem pluku, nic z toho není poznat, působí spíše jako zoufalí odvedenci z venkova v klasické, centrálně řízené státní armádě 19.století.
Zbytečně uspěchané. Už na začátku ujíždíš - neměli by kyrysníci zastrčit šavle dřív, než začnou nasedat na koně? Není to trošku nepohodlné?
A taky - chtělo by to trošku míň "chudáčkovství". Kyrysníci byli elita jízdy a je zbytečné je prezentovat jako největší otloukánky.
To jsou jen dvě konkrétní výhrady k příběhu. Formě bych vytknul snad úplně všechno. Ploché postavy (jména, která mluví, bez osobnosti), atmosféra nulová.
Neškodí trošku zpomalit a věnovat se popisu. Je hezké, když má příběh spád, ale neměl by utíkat tak, že by ani nebylo možno podržet rozumu dveře.