Aenica: nene, jsou tam špatně čárky... jenže to nebudu předělávat, protože by se mi to celý rozhodilo a odmítlo nadále spolupracovat - zarovnalo by se to ke kraji (vyzkoušený.. :-/ )a já jsem přes počítače děsný kopyto! :-D

Jainah: chtěla jsem mít ten nůž a vrazit si ho do srdce :-/ no tak ne, no... ale cítila jsem se fakt děsně... a to ne kvůli Víťuli ;-)

Moje učitelka na matiku měla studený pohled a hadí oči. Sem tam se zasmála, ale byl to děsivý smích. Myslím, že kdybych při matice psala básně, byly by mnohem optimističtější.
No, ale spíš bych asi nepsala, protože bych se bála, že mě odhalí -:))).

Ale no tak, yendënyä. Jak to, že tě při pohledu na Fítkofou napadají věci jako smrt a nůž??? Fakt nechápu... ;D

Další pravidelná dávka optimismu:)

Musím říct, že nejvíc mě zaujaly poslední dvě sloky, i když ani ta třetí nebyla špatná. No prostě celé to bylo dobré, až na dva řádky, které mě trochu praštily do očí: "když cítíš, se jak bezvýznamná housenka, u ostří nože, ale přeci jenom střenka…" Možná, že za to mohou špatně vložené čárky ve větě nebo to je mým zpomaleným myšlením:), ale nějak mi nedochází význam těch slov, ať dělám co dělám. Možná jsem ale vážně jen trochu tupější jedinec, tak se na mě nezlob:)

Dávám za čtyři, i když jsi neměla blízko od pětky! Pouliční lampa byla lepší:)
Ale moc na mé hodnocení nehleď, sama jsem ve verších na dost nestabilním prkně...