Jako báseň - pěkné. Ale nutí mě to vzpomínat a tak ti nemůžu neříct, prosím tě hlavně si zachovej i úctu k sobě samé. Vím, že láska, která se dává beze zbytku celá, se dá i zneužít. Přeji hodně štěstí.

Dík, jste zase moc shovívavé.
- mně už to drží přesně rok, a místo, abych se vzpamatovávala, je to čím dál horší. Jo, zítra v půl desáté je to přesně rok, co jsme se poznali.
P.S.: Sice jsem maturovala z chemie, ale dělám žurnalistiku :-)

budoucí (snad) historička musí uznat opravdovost básní slečny chemičky ;-)
vždycky mě dostaneš; - to samé si říkám už přes rok... naštěstí to už není tak silné, jako dřív - už bych tohle nenapsala... aspoň doufám, že už ne... (pane bože, napsala jsem asi 4krát "už", tak se omlouvám, ale já UŽ dneska usínám... )
ráda bych ti pomohla, protože je to určitě dost těžké období... bohužel si tím musíš projít sama :-/

Líbilo se, jinak nevím, co říct. ☺

Musím se bez mučení přiznat, že to je první věc, kterou jsem od tebe četla... I přesto ale hluboce smekám a kdyby mě nebolela, padla bych na kolena... Wow.