Je to funkci přátel, když tě okolní svět uzavírá. Někdo jich má spousty jako listí a někdo má přátele noční dravce, kteří tě najdou vždy, když krvácíš. A opravdu se kolem točím a přímo neříkám, kde vlastně ten cíl je. Každý ho má jinde.

Nyatlyat, nevím, ale máz z toho takový divný pocit, jako bych se stále točila kolem nějakého cíle, stále víc bych si byla vědoma jeho existence, ale stále více a více bych se vzdalovala...=) Víš, nějak to zase nepobírám, prostě nevím o čem si vlastně chtěla psát...=(