Bylo to zvláštní. Když píšeš něco tak osobního, tak většinou s pocity, se kterými se okolí nesvěřuješ. A když jsem teď četla tohle, dělá mi problém se do toho dostat. Číst to od někoho, koho třeba znám osobně, bylo by to jiné.

Ukázka z deníku, hm? Nevím... Vždyť si to píšeš jen sám pro sebe, jsou to tvé momentální myšlenky a pocity. Většinou to lidé nepochopí tak, jak jsi to myslel, málokdo se dokáže natolik vcítit do druhého, málokoho to zaujme.
Začátek byl vůbec hodně osobní, druhá část vypadala jako recenze na film. Nebo spíš úvaha o filmu. Ale stejně příliš subjektivní na to, abych se nad tím mohla zamyslet.
Něco takového se nedá hodnotit a proto také nehodnotím. Ale je to jen můj názor.
PS: Film Amélie z Montmartu mám moc ráda. :o)