Docela´s mě překvapil,myslel jsem že, to bude mnohem horší.Ale....počateční myšlenka je dobrá (chlapec, který ochrnul,
chce do virtualní reality, aby mohl chodit a užívat si života),ale s tím virtualním já... ach jo, to už bylo v mnoha knížkách a filmech (virtuální inteligence se chce zhmotnit a naopak člověk se chce dostat do virtualní reality) to mi připadá na zavěrečnou myšlenku docela málo.
Dobrá povídka se pozná podle toho,když si hlavní myšlenku vybavíš i někdy jindy, za nějaké jiné situace, v nějaký jiný čas (např. večer v tramvaji). Jinak se mi povídka líbila. Jen tak dál!

Chtěl jsi ode mě názor, tak tady je:
1)Proti slohu nebo stylu, to jak chceš ty, nic nenamítám, akorát nevím, jak zní "cvrkot potoka".
2)Obdivuji, že ses pustil do tak přeoraného políčka, jako je virtuální realita, ale ruku na srdce, tak trochu jsi zakopl o brázdu... Než jsi začal psát, měl jsi pár dobrých myšlenek, to se musí uznat, ale příběh (pro Tebe a pro všechny čtenáře) bohužel vyzněl trochu tuctově. Pro příště bych doporučil orat nějakou tu planýrku.
3)V některých místech na můj vkus až příliš tlačíš na pilu. Protože se jedná o povídku, tak bys měl některé pasáže ještě o něco víc rozepsat, aby nepůsobily moc školácky (např.:"Už od začátku jsem měl svého favorita – byla jím virtuální realita." - tak tohle souvětí tam je jako pěst na oko.).

Ačkoliv se může zdát, že se mi Tvoje dílko moc nelíbí, protože výše napsané je vcelku tvrdou kritikou, pravdou je, že souhlasím se známkováním ostatních čtenářů, protože existují také mnohem mnohem horší...

Prima povídka, ostatně jako všechny z tvorby Mistra Mouse :-) Samozřejmě az 5

Okay, tady to máš. Mrkni se na http://fantasy-scifi.net/citarna/clanky.php?cl=3459 a pak mi napiš mail.
Chlape, mám v tom zmatek. Asi jsem blbej nebo co, ale tomuhle nerozumím.

Jo jo, v tom máš pravdu. Jeden chytrý římský dramatik (P.T.Afer) řekl: "Nelze říci nic, co by již někdy někdo nebyl řekl."
Ale s tím virtuálním "já" uvězněným ve virtuálním světě. Nevím, jestli jsi to četl, ale Arthur C. Clarke ve svém sborníku vydal jednu povídku, jmenuje se Záznam, ve které je hlavní postavou muž, který zahynul v kosmu, když jeho loď explodovala. Vědomí toho muže se ale nějak - už si nepamatuji jak - zachovalo a dokonce vnímalo samo sebe. Také chtělo žít, ačkoliv ve skutečnosti ten muž zemřel a jeho tělo se změnilo v plazmu.
To jen tak. Na ten experiment se mrknu...

Zájemci, kteří budou mít náladu číst a hodnotit bych ještě odkázal na svoji starší povídku - Experiment_

Co se týče originality, tak je zde jeden problém - jen velice málo příběhů, knih a filmů si vytváří vlastní skutečně originální prvek, kterým by se dílko proslavilo. Ve většině případů to dopadne tak, že se pouze do (alespoň trochu originálního) příběhu komponují věci již dávno známé.
Minulý čas jsem použil proto, že je již zažitý. V téhle oblasti zatím nehodlám zkoušet něco nového.

O bohu na kladce jsem už slyšel. Jedna geniální počítačová hra (Deus Ex) je mým velkým zdrojem nápdadů a inspirací. Neříkám, že to bylo něco originálního, ale víc mi na srdci ležela ta myšlenka, že se jedná o skutečného člověka, který sám sebe zkopíroval a pak sám zemřel. Kopie žila dál a dál se vyvíjela za originál - dokonalá kopie člověka - člověk uvězněný ve virtuální realitě. Klon, jehož předloha ho zanechala v pasti. A ten klon uvažuje o tom, jak se dostal ven. Líbil se mi ten paradox - originál uvažoval o tom, že se zabije, pokud se nedostane dovnitř a kopie uvažuje o tom, že se smaže, pokud se nedostane ven.

He. Ahoj. Tak jsem tady a po Oliverovi s dalším komentářem.

No, trochu nesouhlasím s tím, že je to originální, ale to mi tolik nevadí. Ten nápad už tu kdysi byl, člověk žijící ve virtuálním světě, duch ve stroji, ale nebyl tu Adam a jeho postižení. Takže tady nápad dobrý a závěrečná pointa vtipná...;o)

Ale z hlediska kompozice nejdeš na trh s ničím originálním. Stylisticky zajímavě provedeno, ale vadí mi tam v jisté části použití klasického minulého času...no neva.

Bohužel, co mi brání dát ti absolutní pětku, je právě to, že přicházíš s něčím jiným, ale zároveň s tím samým. Už dávno ve starém Řecku jeden chytrý pán přišel s větou: "Deus ex machina." Tedy, bůh ve stroji, přeneseně duch ve stroji. Tenhle fakt mi brání, abych ti, Mousi, dal pětku. Takže čtverec a sem s další sci-fi povídkou, ať si nepřipadám sám.

Podle mě originální a vzhledem k tempu pokroku i "možná" povídka (do roku 2049 času dost). Potěší zde zde stará pravda, že ideální svět není - ideální :-) Zdá se mi že většina autorů nechává postižené lidi (třeba právě na vozíku) vyrovnat se s osudem, ale tato povídka je, oproti této skoro už konvenci, zajímavá změna. Pointa jasná, nemám co bych vytkl, za 5