nějak v tom cítím lehký nádech fallouta... ale vzhledem k tomu, že fallouta žeru, najdu si v tomhle článku něco, díky čemu pro mě bude super. -super-

Nemůžu si pomoci, ale tahle povídka mne oslovuje podobně jako povídka "Ten poslední vlak". Oslovuje mě velmi, jako kdyby to bylo něco, co se skrývá "za" textem "Ten poslední vlak".

Působí to na mě jako verše Préverta, taky je nedostanu z hlavy, i když jsem se je učila na základce...

Fakt zásah Kojote!

Ray Bradbury by z Tebe měl radost...

Tenhle text měl všechno, i pointu... Zvláště TU pointu měl. Celá povídka byla pointou...

Za pět.

Tak tohle bych skoro nazvala básní v próze... Mooc hezké a sem se to hodí. Ale chvílemi tedy hodně nejasné. Vlastně trošičku postrádám pointu, ačkoliv se mi to líbilo... Raději nehlasuji, protože bych měla hrozné dilema co ti dát :-)

No, nevím sice, jestli je to próza, nebo poezie, ale to dobré. Za 5 :-).

Sakra, chlape, trefil ses mi do jater...přesně jak to má být. Skvělé, je to opravdu skvělé, představy postapokalyptického světa, to fakt žeru. Ačkoliv ti možná už nikdo pětku nedá, já ji dám, nejen za tenhle kratinký kousek, ale i za tu básničku, protože i ta mi sedla...radši ani neřeknu proč.
Prostě, pro dnešek za pět.