Jen ten kdo je bez duše ji může nabízet na prodej, tedy nemá co prodat.

Kojote, se zabořeným pohledem do země a červenajícími se tvářemi děkuji!

Víš, spíš mě napadlo ještě toto, ale už jsem to sem nepsala, takže dám průchod myšlence teď...

Je to prostě kromě jiného klasický projekční text, něco jako "doplňte bublinu" nebo "doplňte text místo teček" a "co Vám říká tahle skvrna"...

My totiž nikdo nevíme, proč Ďábel odmítnul duši koupit :) A proto si můžeme domyslet cokoli, což také každý dělá a každý dojdeme k něčemu jinému :)))

No a já mám vnitřně nejblíže asi k tomuto vysvětlení, co jsem napsala, takže... taková jsem já :)

A je hezké, že se - třeba i vzdáleně a přes dotek věků - sejdeme jako básník a čtenář v souladu i ve smyslu ;)

Lucy: Vynikající postřeh! Neuvažoval jsem o tom takto a rozhodně jsem to s tímto záměrem nepsal, ale ze zpětného pohledu je to pravdě nejpodobnější interpretace. Smekám!

Já z toho kontextu mám tak nějak jiný pocit... Znáte tu situaci, kdy jste vědomě něco chtěli a měli udělat a neustále Vám to nevycházelo? Něco Vám do toho přišlo, něco nevyšlo a nakonec se ukázalo, že to bylo z nějakého velmi dobrého důvodu, pro Vás v tu chvíli neznámého. Já mám prostě pocit, že ta duše je prostě pro obchodníka nezbytná, i když on si to v tuto chvíli nemyslí, ale i Ďábel ví, kdy má nechat duši být a nekoupit. Ne proto, aby se zdržel koupení duše pro pozdější dobu, ale proto, že duše slouží jinému vyššímu účelu, zatím neprojevenému. Tak. Dávám za pět...

Moje texty vznikají vždycky s nějakým záměrem. Neumim psát neurčitě, protože do toho vždycky musím dát kus sebe.
Ale jinak ses mi zatím pokaždé trefil přímo do jater, perfektní zásahy, protože prostě si tvoje dílka vykládám po svém...a připadá mi, že tak vlastně mluvíš přímo ke mně...

Ono vlastně tolik nezáleží, jak jsem to myslel - důležité je to, co si v tom kdo najde. Vlastně ten text - tak jako většina mých textů - nevznikl s nějakým konkrétním záměrem, ale jen tak z ničeho nic...

Já mám pocit, že v určitém případě (třeba mém) nejde o zahazování duše, ale něčeho jiného, těla. Proto jsem tu duši dal poprvé do uvozovek. (Já totiž na duši nevěřím.)
Laurana: Když najdeš člověka, kterému své nitro můžeš dát, je to fajn, skvělé, ale když tě pak tento člověk nějak zradí (zničí to nitro), je to v pr...i a už sotva pak budeš chtít své nitro někomu dávat. Proto buď ráda, že ten pocit neznáš.

Kojot: Já to vnímal trochu jinak. Néé zahazování "duše", ale její tělesné schránky. Byly chvíle, kdy jsem tu schránku chtěl zničit. Proto pro mne tvůj trhovec byl spíše metaforou, ne přímo duše, ale svého života se chtěl zbavit, byl to život skrz naskrz zm*vený, ale nikdo ten život nechtěl...ani Ďábel.

Ale je to jen můj dojem...i když jsi to takhle třeba nemyslel. Přesto díky.

Souhlasím s Kaayem. Ten pocit (jak popisuje) znám taky. Motám se v něm už moc dlouho. duše bych se však nezbavil. nevidím v tom svobodu, jen to, že přijdu o kus mého já a to je pro mě něco nepředstavitelného. právě to,že se člověk zbaví duše pro mě znamená, že se zbaví i své svobody

Kojot: Záleží na tom komu ji dáš. V nějakém případě to svoboda samozřejmě není.
Kaay: Já jsem samozřejmě ráda, že ten pocit neznám. Jen jsem chtěla říct, že je mi líto toho, kdo toto prožívá a že navzdory tomu všemu prožívám možná větší svobodu, než lidé, kteří ji ještě nikomu nevydali. No asi to zní hodně divně, ale je to na delší povídání. Nehledě na to, že také říkám jen svůj názor...

Vlastně jsem o tom textu nepřemýšlel v rovině "Co tím chtěl básník říci?", ale může být obojí (interpretace jak Laurany, tak Kaaye). Možná je to o nutnosti být sám se sebou, což není vždy zvlášť radostné. V každém případě teď už jsem se svou duší zadobře, nehodlám se jí zbavovat, jsem ochoten ji sdílet, ale nikoli ji někomu dávat (v tom pro sebe svobodu nevidím).

Já osobně v tom vnímám jiný pocit...pocit, kdy bych nejraději zahodil svou "duši"...ale není komu, není kam...
Pocit (aspoň pro mě), který musel cítit ten trhovec, musel být pocitem absolutního zoufalství (pro mě) a protože tenhle pocit znám (a buďte rádi, že ho neznáte), je mi hodně blízký (ten trhovec).
(Podle mě má trhovec tu svou duši pěkně zm...nou.)
Ale jen můj pocit.

Nutí mě to trošku přemýšlet. Prosím oprav mě, pokud jsem to pochopila špatně... Trhovec má svou duši, nechce jí už dál řídit. Nechce se o to starat a rád by ji svěřil někomu do rukou, aby se o ni postaral za něj. Jenže nikdo ji nechce a tak vytoužený trhovcův odpočinek nenásleduje a on musí dále svou duši řídit. Je to takhle nějak? Já tenhle pocit neznám, protože už jsem svou duši někomu odevzdala. A jsem ráda. Nemusím se o nic starat, mám svobodu a důvěru v někoho, kdo můj život vždy dobře povede a nikdy se mé duše nezřekne...

Ufff! Opět správná trefa. Váhám mezi čtverkou a pětkou, protože tenhle pocit, toho trhovce, prodejce, znám...
...a právě proto dám pětku, ačkoliv ti ji možná nikdo nedá.