Mellorian: No tak s tim bych si dovolil nesouhlasit. moc se mi to líbilo.

Musím říct, že ten konec mi velice připomněl jistého teenagerovského čaroděje při jeho prvním dobrodružství s jedním bezva nerostem :o)

Mě se zase líbil hlavně ten konec - přijde mi to celé jako obraz, tak proč se snažit pochopit, kdo jsou jednotlivé postavy?

*úsměv*. Ano, čárky jsou můj věčný problém, při prvním psaní je v podstatě v zápalu boje napsat nestihnu a jak si to čtu, tak už je nevidím. Tohle byl pokus, zda to bude tak hrozné, když jsem to nedávala nikomu opravit. No, zřejmě to nedopadlo katastrofálně, ale ani nijak slavně. Příště se pokusím víc se soustředit.
No, k celé povídce musím napsat to, že jsem ji napsala víceméně na jeden zátah a že pro mě byla hodně emocionálně náročná (proto díky za ten komentář - pozitivní i negativní - k psychologii postavy, protože jsem se hodně bála, jestli to, co se snažím vyjádřit, bude pro četnáře srozumitelné.
K tomu dospěláckému myšlení - ano, to je opravdu moje chyba a je to dost možné, na jednodušší myšlení jsem se měla soustředit. I když, zas bych si s tím nejspíš tak nevyhrála...

Tak, prokecala jsem dost času, tak snad jen poděkovat za dosavadní komentáře, pomohly.

Ahoj. Aenica už napsala vše o čárkách, chybičky tam jsou, ale na ty obvykle nehledím.
Já, abych se přiznal, váhám, jestli vůbec hodnotit. Vždycky dávám čtyřky a trojky nikdy, ani dnes to nebude jiné.
Já se totiž s tím chlapcem nedokázal sžít. Na mě měl ten kluk až příliš dospělácké myšlení.
Stejně tak jsem nepochopil, co to bylo vlastně za ženskou.
Troufnu si polemizovat s Aenicou, protože podle mě ta psychologie nebyla až zas tak propracovaná. (Ale já mám co říkat, že? Mě taky sprdli, že jsem psychologii postavy nezvládl, ačkoliv jsem se snažil všem vysvětlit, že přesně tak ta postava vypadat má.)
Normálně bych se nerozpakoval a řekl bych: "Moc se mi to nelíbilo, ale to je jen záležitost vkusu." Jenže, když už Aenica i Clarice daly tak hezké známky, neřeknu to...jen jsem zvědavý na další tvůj příspěvek. Pro dnešek, snad se nebudeš zlobit, ale raději nehodnotím. Já vím, jsem krutý, ale dnes mi tenhle šálek nesedl. Snad příště.

Uf, tak jsem zase přišla pozdě. Aenica to vždycky vyjádří tak trefně, že už nemám co říct.
Ten nápad je hezký, dlouho neoprášený (alespoň já jsem dlouho nic takového nečetla), 4.

Chtělo by to ještě jednou po sobě přečíst a opravit čárky. Já vím, čárky jsou největší nepřítel spisovatele, ale je potřeba se s nimi nějak porvat - ne, že bych v tom byla nějaký odborník, ale pár chybek jsem si všimla. Např. "V tom minulém… nejspíš snu zemřel" tady to asi ze všeho nejvíc bylo do očí, protože bez čárky nemá ta věta smysl, který jsi tomu zřejmě chtěla dát. Myslím, že to spíš mělo být: "V tom minulém… nejspíš snu, zemřel." Nebo další příklad: "Ulici, ve které se ocitl už dobře znal." - mělo by to být: "Ulici, ve které se ocitl, už dobře znal." Takových věcí je tam víc a asi ve druhé nebo třetí větě je tam "se" místo "sebe".

Na tvé povídce především oceňuji důraz na psychologii hlavní postavy, kterou jsi vylíčila tak, až jsem se v některých částech dokázala s chlapcem téměř ztotožnit. Bohužel, toto pozitivum bylo násilně narušeno náhlým koncem ve stylu "deux ex machine". Čekala bych něco promyšlenějšího, něco emocionálnějšího nebo aspoň poučného, což by se k tvé povídce hodilo stokrát lépe. Právě tohle zastavilo mou ruku na myši a donutilo mě vložit čtverku místo pětky.

Kdybych to měla shrnout: spisovatelsky dobré, dějově podstatně slabší, avšak s radostí budu čekat na tvé další příspěvky :)