Díky za hodnocení... nicméně s tím tepem - ta dvoustovka tam není omylem (!), to mi můžeš véřit. Ani to, že se na konci zaměřili na mozek a srdce - ostatní bylo relativně vedlejší... Tím, že je tep téměř neznatelný jsem myslel ten fakt, že každý jednotlivý tep byl téměř neznatelný, slabý, ale Kevin jej přesto cítil a tak dokázal přibližně určti onu frekvenci.
|
Ahoj Mousi:
Takže, začne atypicky hodnocení. Už teď ti dávám krásných 4,7. Moc pěkné.
Vyzdvihuji hlavní postavu, nápad, příběh, jeho podání, propletení s jinou tvou povídkou (alespoň náznak, pokud jsem to pochopil), atmosféru a jeden takový detail, který se mi móóc líbí: A to totiž střídání pohledů. A pak se mi ještě móóc líbí to "ááárgh" a vůbec, celkově to množství teček, které mi tak nějak připadá, jako kdyby to byly myšlenky. Nevím, jestli mi rozumíš.
Ale, jsou tu detaily, které bych vytknul. První jsou íčka a čárky. (To sice do hodnocení nepočítám, ale dávej si na to pozor.)
Druhou věcí je ta scéna, kdy se Kevin probudí v tom pokoji, na druhý posteli je Lucy, ona se začne cosi (kašlat?), on jí sáhne na krční tepnu a řekne: "Hmmm, tep slabý..." A po chvíli: "Hmmm. Snad dvě stě tepů za minutu." Já nejsem biolog, ale to musel bejt setsakra silnej tep, když vytepával dvousetkrát. Pak je tam ještě jedna drobnost, kterou jsem ale zapomněl, vím jen, že je to ještě v tom pokoji a taky nějak s tím srdcem...Jo, už asi vím. On říká, že tep je slabý, ale srdce bije jako o závod. No opakuji, nejsem biolog, ale když srdce buší silně, silně rozvádí krev v tepnách a ty pak pulzují stejně silně, jako frekvence, s níž srdce pumpuje krev do žil. Nebo ne?
Ale to je jen detail. Jak už jsem říkal předtím, tenhle tvůj příběh má obrovskej potenciál a dá se v něm hodně těžit. Hodně se mi líbí a dnes to bude za pět.
Perfecto!
P.S. Jak jsi objevil ten můj článek?
|
