Mivka: No právě. O to mi jde. Mně dost vadí, že ich firmou dokáže autor popsat cokoliv, co třeba dejme tomu během čtyřiceti let zažil. A do nejmenšího detailu. Já si sotva pamatuju, co jsem přesně dělal včera, natož před deseti lety. Proto se mi líbila Satriho ich forma. Jednoduchá, silná, emotivně propracovaná. Ale né přeplácaná. Nedokonalost popisů zde vítám, protože sám popisy nemám rád a odbývám je (nebo je zanedbávám).
Samozřejmě je v ich-formě možno popsat cokoliv. Klasickým příkladem je Taita a Řeka bohů jednička...Taita tam popisuje asi třicet let svého života a přesně popíše každičký detail situace, která se odehrála před třiceti lety. Ich formou je taky podávám ten popis čehokoliv subjektivně a ovlivňuje samovolně čtenáře, který se do postavy vžil. A právě u Satriho jsem se do Boraka vžil a pomohla mi k tomu rovnost, přímost povídky a její podání. To, že nám Satri nedodal očima svého bojovníka popis, mi je celkem jedno, protože sám bojovník si toho třeba nepovšiml anebo mu to bylo taky jedno.
Nechci se tady přít, jen dávám všanc svůj názor, ale tohle je móc povedená prvotina. Můj první kus se s tímhle nedá srovnávat - a myslím, že i ten zatím poslední.
Satri, držím pěsti. Čekám na další kus.

Kaayi, imho je i v ich formě možné rozvinout popis. Krom toho, mně nevadí ani tolik strohost popisů, jako spíše takové ty evidentní nesrovnalosti v něm (omlouvám se, nemám teď čas to pročítat znovu)... například, pokud si pamatuju, válečním přirovnával vlasy bohyně k něčemu... už nevím, k čemu... To mi přijde dost pěkné, mohlo se v tom i pokračovat.
Ale to se, Satri, rozhodně srovná, máš vlohy. Moje prvotina byla opravdu daleko horší. Prostě se vypiš (a vyčti) :)
A zas tak úplně na mě nedej, já moc nemusím ich formy (protože v nich neumím psát)... Ono se pro to výpravné napoprvé hodí ta er forma, možná erforma v hlavě hrdiny, ale ichforma je pro tohle docela těžká, aby to nevyznělo deníčkovitě.

Já si dovolím s Mivkou nesouhlasit.
Proč?
Protože je to psané ich-formou a je-li to psané ich-formou, pak musí autor dvát reailističnosti. Neboť co by to bylo za válečníka, aby si pamatoval každý detail bitrevního pole, když zrovna kosí nepřítele? Byl by schopen svým přímým jednoduchým jazykem popsat své pocity natolik dobře, že bude každý vědět, oč jde?
Mně se to líbí tak, jak to je. Jó, kdyby to Satri psal er-formou, pak bych si na popisy stěžoval, takhle ale autor sám ukazuje (možná nevědomky) realističnost té postavy i jejích pocitů.

Děkuji Mivko za komentář....jsem rád za tvé připomínky...ale víš, já nejsem moc velký čtenář. Nikdy mě nebavilo číst dlouhé popisy okolí a postav. Přechod mezi snem a realitou tu musel být rychlý, všechno se to odehrávalo v krátkém čase a on sám nevěděl, zda to byl sen nebo skutečnost. To vlastně pořádně neví nikdo dodnes :o) Ale souhlasím s tebou, že to mám dosti strohé, ale to už je mnou :o) Ale příště pokusím více popisu, ale moc na tomu asi nedám. :o) To jsem prostě já :o) Díky...

Satri, na prvotinu je tvoje dílo velmi dobré. Ale pětku ti nedám. Možná je to i tím, že jsem ji právě dala Vivianě :)
Povídka je to dobrá, přišla mi mírně jako od Benedikta, ale bitevní povídky moc nemusím. Ne můj vkus tam byl příliš vykostěný popis boje, přechod mezi snem a realitou byl málo pochopitelný a popis bohyně tedy nic moc... Konec velmi hezký, ale ještě musíš dost zapracovat. Rozhodně se to ale netváří jako prvotina.
Hezké, ale tu pětku ti nedám. Pardon. Kdyby šlo 4,4, dostaneš ji, ale takhle to je prostě 4.

No já se, válečníku, budu těšit a hodně.
A neboj, hrůza to není. Tak né každému se namnožilo tolik čtecích buněk samo od sebe, musí se to dohnat. Rozhodně tě za Hobita obdivuji, protože to je jedna z mnoha knih, které jsem nedočetl. Je prostě pan Tolkien, který mi tolik nesedí.
Ale na tebe si počkám rád a dlouho.
Určitě se to vyplatí.
Psaní zdar!

Ahoj, souhlasím s tím co tady bylo řečeno, jsem ráda, že je zde zase někdo další od koho se budu moci učit a číst jeho zajímavé povídky, mě to psaní tak dobře nejde, ale jednou půjde :-) hodnotím za 5 jelikož je to opravdu fantastické

No, tak nevím co na to říct. Já vám moc děkuju za vaše hodnocení. Jsem z toho na větvi. Myslel jsem, že to nebude stát ani za řeč a jak vidím, tak jste to pochopili přesně tak, jak jsem to psal. Dostalo mě to trochu do rozpaků a tak doufám, že mi teď nenaroste hřebínek :o) Mám teď něco v hlavě, ale ze mě než něco vypadne, to bude dlouho trvat. Musíte vzít v potaz to, že opravdu začínám a že nejsem zrovna moc velký čtenář. Naposledy jsem dočetl na základce O letadélku Káněti a Robinsona. Až v posledních dvouch měsících mě navnadila Viv se svou tvorbou a dokonce jsem teď dočetl i Hobita. Hrůza co?? Ale budu se snažit leccos dohnat a pokusit se navnadit vaše čtecí buňky. Ještě jednou moc děkuju, že jste si to přečetli dokonce a napsali kritiku, kterou jsem fakt nečekal. Dík :o)

Jo, souhlas s Viv. (Hodně se mi líbí tvůj překlep..."napíšu"...no víš co...;o))
Tu ich-formu jsem zapomněl zmínit. Myslím, že je použita s drsným vkusem a zároveň opatrností. Právě to, že je to rovné, tomu dodává zdání reality...protože se podívej na jiné ich-formou psané slátaniny a tam vypravěč dopodrobna ví všechno...a všechno si pamatuje. Takhle, v tvém podání to bylo super.
Jen mi pak nesedí, komu to vypráví, jestli si tohle vypráví pro sebe, uvědomuje si to pro sebe, protože ví, že jde umřít a vzpomíná...
No nevím. Rozhodně jedno z mála dílek, které mne hodně zaujaly a jsem schopen o něm dlouho přemýšlet.
Takže, válečníku, držím palce v dalším psaní.

Do podrobna to můžeme rozebírat spolu, takže napíču jen drobné shrnutí. Snažila jsem se dívat nezaujatýma očima, protože pro mě osobně té povídce hodně přidává právě to, že vím pozadí jejího vzniku, že tě znám...
Takže, jak už tu bylo řečeno, tohle je čistý a silný příběh. :) Takový, jaké mám nejraději. Zvolil sis už mnohokrát rozebrané téma... přesto sis na něm jako začátečník nevylámal zuby, což se zrovna u téhle heroické tématiky může stát i největším esům. Řekla bych, že je to právě díky té přímočarosti. Co bylo třeba, bylo řečeno. Žádné další okecávání, které by těmohlo zavést do džungle nejasných přirovnání a nikam nevedoucích odboček.
Také tu hodně dělala ich-forma. I některé stylistické neobratnosti se tak schovaly, pořád se totiž při čtení dalo věřit, že takhle by to vyprávěl ten válečník... muž stejně přímočarý a upřímný, jako tahle povídka.
Jsem moc ráda, že jsem si jí mohla přečíst. :)

Jo, jsem slepec. Jsem si teprve teď všiml, že to tam máš napsaný na tom úvodu.
Hlupec...no jo no.
Psaní zdar.

Zdravím, válečníku. A beze srandy.
Prvotina? Tipuju to správně?
Odhaduju to na první povídku. Menší chybičky, menší nesrovnalosti. Ale tak niterné!
Já normálně valím oči. Možná je to příliš krátké a já osobně bych to prodloužil, ale to neznamená, že je to špatné. Je to totiž dobré.
Co tomu chybí je přechod mezi střední a závěrečnou částí, ta bitva je supr, jen Skálův konec a potom střih na obraz před další, poslední bitvou. V tu chvíli mi bylo jasné, co se stane a to je možná škoda.
Nicméně, je to dobré a velice velice čtivé. Pěkný jazyk, líbí se mi jinak i mnou neoblíbené vulgarismy (v dílech je nepoužívám rád). Jsou tam menší malinkaté drobounké chybky, ale těch se zbavíš.
Dnes hodnotím...těžce. Dal bych pět. Emotivně silné, jednoduché, ale zároveň "rovné"...no nevím, jestli mi rozumíš. Váhám mezi pětkou a čtyřkou...
...a co...jsem hodný člověk a protože právě píšu něco velice podobného...dám pětku.
Držím palce a těším se na další dílko.