VLK: Jenom na upřesnění: Z Tolkiena vycházím, ale poněkud jinak, než si myslíš a nepřecházím do "historického světa", ale zůstávám v jakési své fantaskní paralele, tudíž ta latina je vlastně jedno :-) Materiálu mám dost, ale valná většina vznikla v době, kdy jsem byl hódně ovlivněn Sapkowskim, takže potřebuje "odzaklínačovat" :-) Ale pokračování bude, slibuju...

Pekny post-Tolkienovsky ci s Tolkienem paralelni svet. Tak nejak se v te casti historie, kde prechazi Tolkienovske legendy do reality, kterou zname z dejepisu, mohlo vzpominat na to, co tu zbylo z Tretiho veku.
Trhanost pribehu mi nevadi. Myslim, ze k tomuto stylu a situaci patri. Jen jestli budes mit dost materialu, abys ten strucny styl dokazal udrzet i na velke plose. A neztratil se v ni.
S vytkami o prime reci souhlasim, jeste bych pridal zarazejici znalost latiny u elfky. A srovnani jeji starobylosti se starobylosti elfskych jazyku. I pro mladou elfku narozenou az po padu Rima je latina novodobym dialektem oproti keltskym jazykum vychazejicim z lidskych jazyku Tretiho veku a ovlivnenych jazyky elfskymi.
Dobre, jen je treba udrzet dostatecny odstup od Tolkiena a znovuvzkriseneho Saurona a pritom naopak udrzet vzajemnou provazanost.

Díky!
1) Skutečně jsem chtěl nechat čtenáře, ať se trochu podusí, ale jako autor, který to má všechno jasně v hlavě, nedokážu určit, kdy už to přeháním. Neurčité vnímání času je taky trochu dané zmateností hlavního hrdiny, jehož pohledem na příběh nazíráme. Přestože rozhodně nechci čtenáři vyklopit všechno, musím uznat, že dějové skoky jsou příliš rázné.
2)Ajajaj! To bolí! Když jsem to přepisoval, záměrně jsem udělal elfku prostořekou. To, že mi unikla taková pasáž přímé řeči totálně jiného stylu, je neomluvitelné! :-( Sypu si popel na hlavu; jdu se zahrabat; zahalím tvář tógou a tiše skonám...
Ještě jednou díky za upozornění, zvlášť ta druhá polovina byla dost potřeba. Prolog ještě přepracuju a třeba časem zreviduju i pokračování...

Tak, už jsem tu... vezmu to plošně, vrtat se v detailech nemá smysl. takže napřed dvě věci, které mi VADILY:
1. zpočátku jsem sice taky pořádně nechápala, co se děje, proč, kde a kdy, ale to beru, prostě způsob uvedení do příběhu stylem "plav, nebo se utop". Zkoušela jsem to první...
Jenže... potom, co se začala rýsovat nějaká dějová linie, jsi jí provedl něco dost ošklivého. Naprosto mi nebylo zřejmé, jak dlouho spolu hlavní hrdina a elfka putovali, jestli pár dní, půl roku, nebo déle... ty výseky bez přesnějšího časového určení působí děsně zmatečně. Možná jsem něco přehlídla. Stihla jsem to přečíst jen jednou. Co jsem ale určitě nepřehlídla, bylo naprosto zabijácké přeskočení z místa, kde se hrdina chystá do onoho prokletého lesa, k místu, kde se už jako jeho oběť střetává s rytířem.
Možná by se to nějak dalo skousnout, kdyby se v závěrečné scéně navíc naprosto záhadným způsobem neobjevila elfka. I pokud je tohle jen prolog, část rozsáhlejšího díla, působí příliš zmatečně - když čtenář neví, kde ku*va vlastně je, nemůže se pořádně soustředit na PŘÍBĚH a o ten tu jde především.
2. Druhá věc je přímá řeč. Připadalo mi to, jako by ses nemohl rozhodnout, jestli se budeš držet jakési mírně tolkienovské, stylizované knižní mluvy, nebo budeš používat nespisovný jazyk i s takovými drobnostmi jako je "sem" místo "jsem" a podobně. Popravdě by mi k tomuhle typu příběhu lépe seděl první typ, ale to už je na autorovi a jeho literárním cítění.
Potom, co čtu promluvu typu: ..."A když sme u tý minulosti, neměl bys bejt překvapenej, když vidíš elfa. Jak na tebe koukám, nejspíš máš taky smíšenou krev. Mezi lidma tady to není nic neobvyklýho. Tak pojď si sednout a najez se. Neošetřovala jsem tě noc a den, abys potom umřel hlady. A vůbec, vo co ses to tady pokoušel? Plýtvat zbytečně silami, který potřebuješ na překonání otravy, je docela blbost.“

„To s tim učencem…“, poznamenal,vstávaje ze země „…se událo asi před sto lety.“

Mám skoro osypky z další přímé řeči jako: „Nechoď! Mé srdce mi říká, že pokud vstoupíš do Hal-Firienu, už se na tomto světě takto nesejdeme. Legendy vyprávějí o šeptajícím lese Hal-Firienu strašlivé věci. Kdo do něj jednou vstoupí, už nikdy nevyjde, a i když se mu zázrakem podaří dostat se z lesa živý, navždy už chodí pod chmurným stínem jeho věkovitých stromů plných zloby. I pod jasným sluncem stále naráží na přízraky, jako kmeny temného hvozdu se rozprostírající kolem něj, jako kmeny, jejichž hustými temnými korunami neprorazí ani paprsek světla. Ten les je prokletý! Staneš se jeho součástí a už se nikdy neosvobodíš.“

„Ale je to má cesta.“

Tak, to by byly mé výhrady, teď přijde chvála - i přes tohle všechno to ttiž vidím nadějně... zdá se mi, že máš vypracovaný poměrně zajímavý svět, a i když mě do něj ne vždycky dokážeš uvést (případně mě v něm udržet), jsem zvědavá, jak se to bude všechno vyvíjet dál. :)
(Koukám, že výčitek je víc než chvály, ale to je tím, že když je něco v pořádku, nevím pořádně, jak o tom mluvit... :))

Zaujalo mě to, vytiskla jsem, přečtu, okomentuju, oznámkuju... :)
Jinak s tím anonymním známkováním doporučuju moc si nelámat hlavu... jasně, je příjemnější mít nějakou vazbu se čtenáři, ale ne každý se dokáže vyjádřit a opravdu málokdo se dokáže vyjádřit tak, aby to mělo nějakou hodnotu.

No teda, za 3 a bez komentáře; žádné odůvodnění?! No co to je? Prosím; napsat pár řádek vás snad nezabije a když už máte výhrady, tak je skra formulujte!