Pěkné, romantické, akorát ten rozhovor s Jezerní paní zněl možná až trochu moc cizokrajně. Bylo to téměř nesrozumitelné.

Já jenom, že jsem myslela, žes na to pak zapomněl :)
A rybky mě zmátla. Ona je neměla kolem krku ale pod nohama? Nebo opačně?
No, to je fuk.
stejně se mi to líbilo. Ale to se opakuju.
:o)
Š.

Čtenář děkuje autorovi za pěkné počtení, ale komentáříček žádný nepřihodí, neb ho žádné konstruktivní připomínky nenapadají... :-)

Díky :-)
Kurzivou jsem oddělil začátek rozhovoru Kjalara s Jezerní Paní, protože tahle část textu není stejná jako ostatní. Tak nějak by ten rozhovor (myslím hl. formu) vypadal z rukou normanského skalda - proto např. to opakování ("K nohám Ti padám,...";"Tvá slova jsou dobrá,..."). Napsal jsem to tam jako část legendy, protože v legendě není možné, aby za takovou mocnou bytostí přišel jak na poštu a řekl si, co potřebuje. Je to mystérium, které jsem tímto zachoval. Jejich další rozhovor už je mnohem 'věcnější'. Je tedy možné, že Helena to slyšela trochu jinak, ale byla tak zmatená, že si to stejně nepamatuje :-)
Paní Jezera je klasická artušovská, resp. keltská jezerní panna a tedy by mohla být podobná kterékoli jiné - kdybych jí chtěl přesně jako z Merlina, tak jí nechám náhrdelník z živých rybek ;-)

Moc se mi to líbilo. Dobré zapracování legendy!
Jenom proč jsi nejdřív psal rozhovory italikou a pak normálně? A, možná se mi to jenom zdá, ale podoba Jezerní Paní mi přišla jako vystřižená z filmu Merlin. Ale to nevadí, stejně to bylo pěkné.
Š.