no, robotu máš spola hotovú. Potrebuje to dotiahnuť, doplniť, rozšíriť...píš tak, aby ti z toho, čo píšeš, behali zimomriavky po chrbte, potom to bude mať tú správnu atmosféru:)

Asi to bude znít divně, ale... vžij se do té postavy smrti. Co dělá. Jak to dělá. Proč to dělá. Představ si, jak to vypadá, když vadnou kytky, jak to vypadá, když se zatáhne, je zima a vzduch smrdí po hnilobě. Vybav si úplněk a stíny na hřbitově, hluboké vody jezera, rybníku, kde na dně, v bahně a shnilých rostlinách, leží kosti mrtvých ryb.
Jak smrdí lidská krev a jak chutnají slzy, které proliješ ze smutku nad něčí ztrátou...
A mnohem víc.
Až budeš vědět, jak tohle všechno vypadá, až tě to bude budit ze snů, pak budeš umět napsat i povídku o smrti.

Nic moc, na to aby to mělo nějakou atmosféru by to potřebovalo být mnohem delší. Takhle se to všeho jen dotkne, žádný obraz to nevyvolá.
A ne začátku, ve větě s motýli tam máš dvakrát za sebou slovo hravý nebo hravě nebo tak nějak. Trochu to ruší.
A celkově tam máš skoro až moc vesele působících slov, která ti onu, zřejmě žádanou, depresivní atmosféru pořád kazí.