Doufám, že jsem tím někým nebyla myšlená já. Pak už bych se asi opravdu mohla jít zahrabat... Jinak v tomhle s tebou souhlasím.

Asi tak :-)

Úroveň sice obvykle roste s věkem a zkušenostma, ale nemusí tam být přímá závislost. Třeba před osmi lety jsem napsal povídečku, která mi i dneska přijde docela dobrá (rozhodně by obstála v konkurenci mých současných výtvorů)... No a pak jsou i lidé, kteří, ač dospívají, píší stále stejné hovadiny... Bohužel máme jednoho takového v naší čítárně.

Skeptický, neskeptický. To je jedno. Nejspíš nikdy nebudu vyhovovat uplně všem čtenářům. To je přece i u každé knížky, ne? A potom, co jsi říkal o té knížce. Já myslím, že je to tím, jak člověk roste, vyspívá a zdokonaluje se. Když si přečtu nějaké své starší dílko, tak si trhám vlasy hrůzou na hlavě, jak jsem to mohla považovat "za dobré". A jsem si docela jistá, že tak za rok budu tenhle text taky považovat za dost hrozný. Ale zase pak třeba napíšu něco jinýho - lepšího. Člověk zkrátka nemůže být dokonalý hned napoprvé. Trvá to prostě dýl a myslím, že i spisovatelé, kteří píšou dobré knihy, se neustále zdokonalují. Což pochopitelně vůbec neznamená, že bych se neměla snažit zlepšovat. Naopak. A až se zlepším, tak mi tohle bude asi připadat ne moc dobrý. A třeba to přepíšu. No uvidíme...

No je pravda, že jsem k tvému dílu asi až příliš skeptický... Největší problém tvého díla shledávám ve faktu, že jsem na něm nenašel nic, čím by vynikalo nad ostatními. Je to taková prázdnota...

Když mi bylo dvanáct, napsal jsem krátkou knížku (asi 120 stránek A5)... Jmenovala se Cosmic War, tam se zrodil jeden z hlavních hrdinů mého zde nejrozsáhlejšího díla - Luke Hero. Bylo to dost podobné hvězdným válkám... Když jsem to dopsal, myslel jsem si, jaké výborné dílo jsem to nestvořil (myslím, že všichni ten pocit znáte). Nedávno jsem si to přečetl a zjistil jsem, že je to jen bezduchá vesmírná mlátička a střílečka. Literárně-kalorická hodnota byla prostě nulová...

Tak nedopusť, ať tvoje dílo skončí stejně. Co se týče tvého věku, o tom si můžeme popovídat soukromě e-mailem, jestli chceš...

Tady se někomu zavděčit... :-P ;-)

Laurana i to není vhodné zde sdělovat :-)
Sniper fakt, že si potrpím na popis, není až zas tak úplně přesný. Kolikrát jej tam mám též velmi málo a byl jsem za to již silně kritizován. Já si přesněji potrpím dialogy bohatě prokládané popisem ;-)

Dík. Všem.
Sniper: Mohu se zeptat, co je tedy ten největší problém? Jinak k mému věku... nevím, jestli je uplně nejlepší to tu sdělovat. Stačí odpověď, že je mi tak akorát? :o) Ovšem tvůj typ by mě zajímal.

Nějak začínám nenávidět výraz "omáčka" v tomhle kontextu, možná proto, že jsem ho na škole slyšel velmi často.

Jediná zajímavá věc, kterou jsem v této části našel, bylo, že se Nelisha cukla z jeho plánu. Jinak se zase všechno dalo předpovědět. To ale není ten největší problém. Docela by mě zajímalo, kolik ti je. Mám svůj typ, ale radši ho nesdělím.

Každý příběh by se měl vystavět na nějakém základním atributu. Dan si třeba potrpí na popis, někdo na výživných dialozích a já třeba na atmosféře... Ale tohle se (zatím) nesnaží poskytnout ani jedno!

Má to světlý chvilky, to rozhodně jo... Ale když už nastolíš něco chytlavého, tak to stejně hned opustíš, abys mohla povídat zas o něčem dalším...

Když píšeš o čase, tak ho občas na chvíli zastav a pohraj se s ním...

Přidávám se k předchozímu komentáři. Opravdu - mohla bys na tom ještě pracovat, určitě to za to stojí. Chtělo by to víc "omáčky". Ale jinak jsem zvědavá, co bude dál.

Začátek, teda celý úvod do přímé řeči by chtěl změnit, nesedí mi, dvakrát "rychle", bije to do očí.
Na konci, jméno se píše s velkým písmenem.
Tato část by šla tak pěkně košatě rozvinout, okořenit. Prokládat dialog popisem, více myšlenek obou postav, něco víc o městě, Hodinách, o čemkoliv.
Je to prostě suché, bez toho, co čtenáře nutí doslova hltat celé věty.
Dej si na tom více záležet, neuspěchej to, máš čas. Vylepšuj, dokud s textem nebudeš sama spokojená.
Bodově nehodnotím.