Já si vůbec nemyslím, že by tohle téma bylo tabuizované. Jen je prostě asi dost lidí, kteří si přístup k informacím nenajdou, protože se tím prostě nechtějí zabývat. Třeba je to děsí, nebo se jim to hnusí. Nebo si říkají, že se to stalo přeci tak strašně dávno a co je minulostí, to se nevrátí.
Jenomže to je právě obrovský omyl.

Můj otec kdysi čítával válečné romány, zajímal se o dějiny. Tak nějak to dělá ještě teď. A babička vyprávěla o lidech, které znala a kteří válku nepřežili.
Nezajímala jsem se o toto dílko pouze proto, že je tak tématicky zajímavé. Vzala jsem to jako další připomínku minulosti, kterou mi servírovali už coby mrněti.

Na druhou stranu, čtu sci-fi, píšu sci-fi a chtěla bych, aby byla rozmanitá (což se mi v poslední době nezdá). Autoři se totiž bojí psát o nových tématech.
Ale možná je chyba psát o nových, když je tu spousta starých - spousta věcí, které je nutno připomínat.

Víš, dovedu si představit skupinku lidí, kterou za rozbřesku vyženou na náves a pak je popraví. Možná budu moci vzdáleně popsat pocity, které měli, když si kopali vlastní hroby, nebo když viděli, jak zemřel někdo z jejich rodiny. Ale nikdy to nepochopím. Nikdy si uspokojivě neodpovím na to, PROČ se to stalo, co k tomu vedlo lidi, ne tak nepodobné nám, kteří se sejdeme na těchto stránkách.
A možná proto, že si nedovedu spojit temnou minulost a vysněnou budoucnost, zdá se mi ta kombinace divná. Ale ne odpudivá, jen prostě zvláštní.

Nerad bych, aby bylo téma holocaustu tabuizované, a proto se pokouším, byť poněkud nekonvenčními způsoby, psát o něm formou, kterou vám předkládám. Faktografická literatura, ale i memoáry očitých svědků nacistických hrůz však dokáží oslovit jen určitou část společnosti. Má díla mají za cíl seznámit zejména mládež s těmito temnými dobami. Na případu Tebe a Clarice je krásně vidět, že jste se obě pustily do četby ze zájmu o "koncentrák", ne o SCI-FI, přestože se pohybujeme na stránkách se zaměřením na sci-fi, fantasy. Zmocňuje se vás nutkání přečíst si o hrůzách, které se tam děly. Na druhou stranu, fanoušek SCI-FI, kterého toto téma neláká, se s ním seznámí ve chvíli, kdy začně číst můj fiktivní příběh a nutně se dozví i o historii. Příběh tak splňuje dvojí funkci. Koncentrák na vás zapůsobil takřka mysticky, ale ocitáte se na rozpacích, jakmile se prolíná s fikcí. Asi by nebylo správné, kdyby vznikaly pouze příběhy s tématem holocaustu bez příkras. Vždyť i jiné lidské dějiny bývají funkčně propojovány s fikcí a přitom to neposůbi natolik rozpačitě, jako v tomto případě. Možná je to v povaze nás všech, kteří vidíme v holocaustu cosi nedotknutelného, něco, o čem smí hovořit pouze ti, kteří prošli nacistickým peklem. Ale snad je jen otázkou času, kdy jej společnost přijme za varování a historickou událost zároveň. A k tomu bych chtěl svými díly přispět.

Nuže, komentář číslo 2. Chybky a nesrovnalosti.
Vězni vypadaly - věřím, že sám poznáš, co je špatně
neprokouknutelná - v textu mi to působí rušivě, zkus to nahradit slovem neprohlédnutelná, co to udělá
okorunovaná jehlanovou střechou - zkus si tuhle pasáž přečíst ještě jednou, jestlipak na to přijdeš(a taky zkus nahradit okorunovaná slovem korunovaná)
se kmitali(?)- myslíš, že se nemohli míhat?
důstojníci nechyběly - tady asi chybu taky sám vidíš
poušit tu věc - to je překlep, ty se vychytávají špatně
mířeje - špatný tvar přechodníku
navštívil krematorium - slovo krematorium máš špatně napsáno (přeházená písmenka)
Následky smrti jsem v tomto případě mimořádně rychlého zahřívání ještě nepozoroval - tahle věta na mě působí divně (jaké jsou následky smrti?)
vykřikovali gesta - gesta se nevykřikují
pěší divize.....zástupcem velitele této divize - dvakrát slovo divize působí rušivě
jeli v pěti džípech.....zakrátko se připojily další dva džípy - stejný problém, i když je to ve dvou větách
z tábora uprchnout...nabídl se, že je zavede do tábora - zkus pěhodit slovosled - např. nabídl se, že je do tábora zavede
posádku nechali vyjít s rukama nad hlavou ven - co takhle - posádku nechali vyjít ven s rukama nad hlavou - nezní to líp?
se skanula – pouze skanula
No, toť všechny postřehy, které jsem si vypsala, ale ke konci je toho víc. Často se opakují slova (jen namátkou - vězeň, voják, věž, mrtvola) a krátké věty tomu taky moc nepřidávají, některé by bylo lepší spojit do souvětí a taky se někde promíchala slovíčka, která by dávala větší smysl v jiném pořadí.
Tak, teď už je to ode mne vše. Pokračování si pravděpodobně ze zvědavosti přečtu a v komentování se už pokusím být stručnější ;-D

Nebylo to špatné. Asi máš o tomhle támatu rozsáhlé znalosti, to je poznat. Po téhle stránce ti nemohu nic vyčítat, protože já se tomuhle tématu nevěnuji, takže se na to podíváme z trochu jiné stránky.
Přestože je to text výrazně lepší, než spousta z těch, co se tu objevují, tak jsem nemohla dát plný počet bodů. Celý text mi přijde poněkud vnucující se. Nejspíš to bude tím, že často opakuješ pasáže o tom, jak lágr nebyl ještě osvobozen a ostatní ano. Neříkám, že je špatné to zmínit, ale není vhodné zmiňovat to tolikrát. Taky se musím zastat Clarice v tom, když se zmiňovala, že literatura na tohle téma je lepší z pera toho, kdo něco podobného prožil. Ty, přestože máš znalosti a určitě i velkou představivost, to nemůžeš nikdy podat tak, aby to na člověka zapůsobilo tak, jak by to zapůsobit mělo. No, ale toť můj názor, třeba by mi někdo vysvětlil, že nemám pravdu a já, protože nejsem odborník, bych se s ním nehádala, jen bych asi stála za svým názorem.
No k chybkám a překlepům. Já to do wordu nestahovala, takže můžu mluvit o těch, které jsem našla já. Hodím ti sem ještě jeden komentář, kde ti je vypíšu, abys měl představu. Nechci tě tím nějak shazovat, chci ti prostě hodit lano, protože kolikrát když po sobě čtu dílo třeba desetkrát, tak nějakou chybku přehlídnu a najdu jí, až když mě na ní někdo upozorní. Pak mlátím hlavou do stolu, jak jsem jí mohla přehlédnout.

Milá Clarice, příběh je sice fikcí, to bez debat, avšak události odehrávající se v koncentračním táboře Dachau - v případě první kapitoly výjma zahrabávání rakve - jsou skutečné a shodují se s historickými popisy. Už několikrát jsem se při prezentaci příběhu setkal s podobným názorem, který máš i Ty. Je těžké snoubit fikci se skutečností, ale může to fungovat. Přestože můj příběh pročítal vážený pan Stanislav Zámečník, slavný přeživší a historik koncentračního tábora Dachau, ani on se nakonec nemohl ubránit dojmu, že ačkoliv je dílo “stylisticky pěkně zpracované”, nerad by na něm spolupracoval dál ze svého vědeckého postavení. Už devět let se zajímám o nacistické tábory. Před několika lety jsem pubklikoval trilogii s tématem vyhlazovacího tábora Treblinka. Více o ní se můžeš dozvědět na mých stránkách www.treblinka.cz. Pokud Ti nejde pod kůži SCI-FI v kombinaci s touto temnou kapitolou dějin, kterou nacistické tábory bezesporu byly, pak nebude Tvým šálkem kávy ani můj docela první příběh “Predátor v holocaustu”, který jsem na těchto stránkách zvěřejnil pod pseudonymem Michael Wäckerle. Přesto však věřím, že pokud budeš číst dál, dozvíš se mnohá historická fakta o tomto nejstarším koncentračním táboře.

Ahoj, zpozorním, když si všimnu čehokoli na tohle téma.
I teď ve mě cokoli týkající se koncentračních táborů vyvolává spoustu emocí a nedovedu si vůbec představit, že bych něco takového měla zažít. A mohla přežít.
Proto mám asi raději, když cokoli na tohle téma je JEN A POUZE podle skutečné události.
Uznávám, takové ty brutální detaily - třeba vlaky s hromadami mrtvých, které už nikdo nepohřbil, nebo vyhasínající pece krematorií, podrobnosti osvobození, to bylo asi všude podobné.
Když už, zajímají mě skutečné příběhy.
Neber to tak, že nemám ráda sci-fi :), právě naopak, ale tenhle příběh mi v kombinaci, v jaké jsi to pojal, prostě nesedí.
Ale budu číst dál (ze zvědavosti).

Na druhou stranu se mi tam líbily popisy. Máš jistě velikou představivost a umíš ji předat dál. Popisy klidné krajiny - třeba ta vize na začátku v kontrastu s tím, kde se to ve skutečnosti odehrává, to zapůsobí vždy.
V textu je i několik překlepů a drobných chybek, které mi našel word - jen detaily.