Cemi: fakt? no, tak to vubec nebylo poznat =) jsem typovala bud, u toho jak se bavi s Oskarem na strese nebo u toho, jak je unesou =) to je dobre =)

Mimochodem, původní začátek nebyl po první tři tečky anóbrž po příjezd Heleny a Oskara do upířího doupěte... změna autora tam vlastně není vůbec poznat, což je také oceněníhodné... =D

Líbilo se mi, jak ses poprala s pokračováním. Hezky jsi vykreslila to futuristické prostředí. Bohužel charaktery byly celkem ploché, jak už to tu zaznělo, nevěděla jsem, co si o nich mám myslet. Čekala jsem trošku víc zdramatizovaný závěr, u toho svého začátku jsi to předvedla moc pěkně, i když je pravda, že ne vždy se to dá použít.
Když to shrnu, tak tady jsi na úkor napětí hodně vysvětlovala (což rozhodně nebylo na škodu), ale děj uběhl relativně v poklidu.
Na druhou stranu se mi líbila celková nálada povídky. Byla taková příjemně temná, ale zároveň v těch stínech člověk nezabloudil :o)

Teď jsem si přečetla Rytíře z Domu přízraků a musím říct, že ti tenhle začátek zřejmě fakt moc nesedl. Tamten je mnohem lepší.

Mě to teda nějak moc nechytlo. Nebyla jsem schopná se do toho nějak zvlášť zabrat, nedovedu si zvlášť konkrétně představit kde se to odehrává a tak. Skoro mi přijde, že v začátku byla atmosféra vykreslená o něco lépe, ale nejsem si jistá, je krátký.
Si to časem přečtu ještě jednou, zatím z toho mám takový rozporuplný pocit :)

Jo, a úplně souhlasím s Iwem v tom popisu souboje. Tempem se to nijak neliší od zbytku, a to by asi mělo.

Mně se to líbilo, začátek byl klišovitý, takže se z toho nic jinýho ani vytřískat nedalo, ale řekla bych, že zápletka byla zapletena nad očekávání skvěle... Charaktery pokulhávají, ale ona Helena asi na začátku nebyla moc čitelná, aby se z ní dalo udělat, co autorka zamýšlela, ale to už taky zkritizováno bylo...
Vlastně k předchozím komentářům mám jenom malé dodatky.
Na začátku jsou jména jako Helena, Oskar, Erik... u nás normální a česky psaná jména... pak příchází Ralph, Kenneth, Amelie... pro mě šok, ale uznávám, že je to mojí vysazeností na česká jména... když přišly na řadu zrobněliny jako Ami nebo Hel, tak jsem se držela stolu, ale přežila jsem to... =)
Zarazila mě pasáž, kdy Ralph opakovaně ví, jakým směrem se bude rozhovor ubírat, ale to je jenom stylistická chyba... =) (a pak drobné pravipisné...)
A tak já se přiznávám, tuhle povídku jsem nikdy neměla v plánu dokončit a nikdy bych ji nedokončila tak dokonale jako ty, fakt super! Já se toho prostě zbavovala, což jsi asi poznala, aneb moje zoufalost co s tím byla hozena na tebe, omlouvám se... (ale od toho snad byla ta "soutěž")
(jinak, Helena byla původně inspirována Helenou Mijaktič ze skupiny Gothart)

tak stylove to myslim celkem navazovalo. prislo mi, ze ses hodne snazila zachovat ten puvodni styl, kde neni moc popisu, myslenek, filozofickych uvah apod.
jinak tema ti nejak moc nesedlo, coz mi prislo sem tam docela ocividne, kdyz sis obcas trochu rypla do upiru i hlavnich postav, nebo mi to tak aspon prislo (umela krev a tak).
co se tyce samotneho pribehu, tak to i pres obcasne zaskripani (ktere bylo asi jen tim, ze ses s tim poradne neszila a nebyl to uplne tvuj text), to bylo dost ctive a dalo se to jednim dechcem, i kdyz je to dost dlouho. nikde jsem si nerikala, ze uz by to mohlo skoncit nebo ze je to nuda, coz si obcas rikam... =)
postavy byli docela fajn, ale hlavne ti upiri mi prisly dost typovy - "tak tohle zaporak v drahym obleku", "tohle je fiflena, co na vsechno kasle". jinak Helena mi taky prisla dost neurcita, nejak jsem ji nedokazala prisoudit zadny mentalni vek. obcas se chovala jako hloupa bubetacka a obcas jako starsi konzervativni zena.

No, já upířinám většinou moc nefandím, ale proč ne. Pokud byla původní část ta do prvních třech teček, tak se mi zdá, že ta dopisovaná měla trochu víc popisů, ale nebylo to na obtíž a se změnou stylu se muselo při takovém cvičení počítat. Zápletka celkem slušná (originalitu nedokážu posoudit), postavy taky, jenom Oskar mohl být vykreslený ještě zmateněji a vystrašeněji (dát tomu víc prostoru), snad by potom byla jasnější jeho motivace ve chvíli, kdy vystřelí po lovci. U Heleny si nejsem jistý, jestli je to aristokratka nebo 'konzervativní rebelka' - chováním spíš ta nekonvenční rebelka, ale někdy, jako např. když se v hnízdě hned na začátku obuje do Kennetha, zase jedná jako (trochu namyšlená) princezna. Děj se mezi dialogy a popisy posouvá tak nějak normálně, pomalý mi -paradoxně- přišel až v soubojové scéně. (Nejspíš jsem příliš zvyklý na pravidlo 'rychlý děj=krátké věty'.) Konec mi přišel trochu rozpačitý, na můj vkus si to až moc vyříkali a Helena se taky mohla rozhodnout - královna by to asi udělala, ale na druhou stranu je to takhle možná realističtější. Zato zasazení do známého prostředí s různými tajuplnými narážkami (2018?) potěší snad vždycky.
Četl jsem to jenom jednou, navíc takhle v noci, tak snad jsem nic zásadního nepřehlédl... Hodnotím solidní čtyřkou.