s tou nedotažeností máme úplnou pravdu, v té chvíli mi to nedošlo. Ve fázi, kde jsem tehdy byla mi to přišlo hotové, i když jsem nebyla zcela spokojená s pointou, nepřišlo mi to podstatné, protože to reflektovalo jakýsi stav, nedokonalost a to mi přišlo v té chvíli možná i o chlup pravdivější, než kdybych to byla bývala dotáhla do konce, nevím- z básnického hlediska je to však jednoznačně chyba.
co se týče formy, dokud se mi to nerozhodilo, byl to jednoznačný sonet- struktura, verše, počet slabik,bez jediné odchylky- nelítostně, záměrně. Sonet jsem si vybrala proto, že je to pro mě jedna z nejsložitějších struktur, což má zase tu obrovskou výhodu, že tam takřka neprotlačíe klišé, musíte na tom pořád pracovat, přemýšlet, hledat nové souvislosti. Nechci vlastně sdělovat moudra, jako spíš překvapit, proto musím na základě určitého pocitu (jakési ne zcela dotažené životní zkušenosti) napřed jakoby překvapit sebe sama.
Výjimkou je bohužel samozřejmě ten trapný konec, který mě velmi mrzí, což byl důvod, proč jsem to i postahovala, odkud to šlo, ano je to laciné, navíc to do celkového kontextu básně ani moc nezapadá a to je zas hlavní problém pro mě z pozice autora- nouzové, nedokončené, vnitřně nepřekvapující a proto neujasňující a nic neříkající východisko, které jsem špatně odhadla, protože jsem mu v určitém stavu nepřikládala význam. Přitom si pomáhá rádoby vtipem v místě, kde by měla být pointa...
původně to celé měla být narážka ani ne tak na rozpadající se vztah, jako na vztah sama se sebou- na jakési svědomí, které mě ustavičně neustále děsně tvrdě hodnotí a cpe nos i tam, kaž mu nepřísluší (a přitom mě stejně nemůže změnit, maximálně přibrdit, možná i donutit, abych se vydala jinou cestu a znovu a lépe? se našla, co já vím),
ale už při psaní mě napadaly ještě další aspkety, takže asi tak... zkusím dodat lepší konec
|
Myslím, že kolegyně Laminie má pravdu, že autorka se s pilováním ani s formalitami nepřetrhla.
Ale co je to za typ básně?
VOLNÝ PROUD
v těch se na podobné věci nehledí a je to tak správně.
Mně se líbilo nejen první dvojverší,ale i další postřehy, například: "Co ty z toho máš, když mě tak znáš!"
Báseň v málo slovech dokáže říct celou škálu myšlenek člověka, kterému nefunguje vztah.
Vyčítání, obviňování, žárlivost i nevěru, chladnost.
Vadí mi ta "lama" na konci, je to náhle naprosto nebásnické. přílišná fráze.
|
