Ahojky,

tak já se přidávám k hodnocení.

Setkání: Líbí se mi začátek a s tím souhlasím s Felixem, ale prostředem mi tam hapruje. Prostě se mi líbí více to co navazuje. Cítím z té básně to co tam patří, ale není ta pravá pro mě. Jo zakončení básně se mi také líbí. Prostě jen ten prostředek.

Poznám ka na okraj: Možná kdyby to bylo celistvé tak by to dávalo nějaký tvar a smysl, ale takhle mi to nesedí.

Pomeranč: Tak toto přirovnání se ti nejvíce povedlo ze tří fází této skladačky. I když jak píše Felix je jednoduší, ale v jednoduchosti je krása.

Hodnocení noo těžké, ale líbí se mi jedna třetina takže celkově nic moc.

Ještě se pokusím najít tu souvislost v nich. A uvidíme třeba se změní můj názor, když odhalím celistvost.

Jinak se těším na další básně. Poslední dobou tu toho moc nového není.

Felixi, děkuju ti moc za Tvůj názor. Vážím si toho, že sis dal s hodnocením tolik práce. Ale samozřejmě ti neřeknu, jestli je Tvoje interpretace správná nebo ne, to už by nebylo ono ;o)
(Konec konců, špatná interpretace neexistuje ;o)

Těší mě, že se ti ty texty líbí, bohužel poslední dobou píšu dost zřídka, tak nevím, kdy sem zase něco vložím.

Milá Šedél!
Báseň SETKÁNÍ mne naprosto uchvátila!
Verše typu "vlevo nad mrtvým holubem" jsou ironií, nad kterou musím vyprsknotu smíchy a zatleskat. Je to zábavné, má to svůj styl a vůbec není jasné, co jsi tím chtěla říct. Ovšem v tom dobrém smyslu-nechává prostor čtenáři.

Já si myslím, že jsi se v Praze s někým nebo něčím setkala. Spíš s někým. Kdo byl nepolapitelný a svobodný jako vážka a do prostředí plného Prašných bran, japonských turistů a mrtvých holubů nepatřil. Možná byl věřící.
A nebo sis tam takového člověka "z rákosí" přála potkat a celé jsi si to vysnila.

Mně na tom přijde hezký a moc pěkně vyjádřený ten pocit "hrozně ráda na to vzpomínám, protože mohlo být daleko víc". My chlapi to až tak nechápeme, radši máme, když se všechno stane. Ženy rády vzpomínají na to, co nebylo. Nikde jsem to ale v básni neviděl tak, jaks to řekla ty.

POZNÁMKA NA OKRAJ
Zpočátku mě vůbec neoslovila. Je to takové nezajímavé plácání nad tím, jak jste spolu v posteli a jak se máte strašně naivně rádi.
Z odstupem se mi začíná líbit poslední verš: "v tvém světě přivítání" - přemýslím nad ním a nedá mi to nezkoušet přijít, jaks to myslela.
Líbilo by semi, kdyby to bylo nějaká vesele pichlavá narážka pod rouškou miloučkosti,a le zatím si tím nejsem jistý.

POMERANČ
To je jednodušší básnička, přímější. Celá je postavená na jednom jediném přirovnání, ale přitom z něj zvládá těžit, aniž by se příliš opakovala.
Kdybych měl být ostřejší, řeknu, že je to nic-moc básnička, ale ještě jsem neviděl tak dobře napsané nic moc :-))) Prostě si jen nehraje na nic víc, než je :-)
A navíc si ji beru osobně, protože mám s loupáním trpkých pomerančů také zkušenosti :-)

Hodně jsi mne inspirovala, hodně se mi to líbí, ještě něco napiš!

Felix: hodnoť cokoliv chceš a kdykoliv chceš. Najednou jsem ty texty vložila, protože spolu z jistého úhlu pohledu souvisejí a pokud bych je vložila odděleně, tak by se ta souvislost kamsi vytratila... ale nemusí se to brát jako celek :o)

Daniel: děkuju ti :o)

Setkání jsem asi celé nepochopil.
Poznámka na okraj je pěkný výsek (kousek) něčí myšlenky - líbí se mi to.
A Pomeranč se mi líbil nejvíce, je to vtipné, podané velmi lehce, klidně.

Vložilas tři básně najednou a chceš jen jedno hodnocení? To je nezvládnutelné. Nebo snad máme hodnotit básnířku a ne její jednotlivá dílka?
Dočkej času, nechám si odstup.
Líbí se mi to.