mnohem víc než obsah tohoto díla nechápu jeho styl! :-)

ne, že by tam konec nepasoval, ale je ještě zmatenější, než začátek. Já si po prvním přečtení myslel, že to naopak pejsek nepřežil.
Teď koukám, že zřejmě jo. Pokusím se ti vysvětlit proč:
ty sice používáš slova, jejichž významem je poražení satana a tedy vlastně vítězství Berty.
Ale všechny slovní obraty na konci básně "hnusném hnoji", "úder, další znova", "smrtící", "marně kleje", "konec beznaděje", "prachu", "strachu", "PORAŽEN" - mají silné NEGATIVNÍ ZABARVENÍ.
Kdo je čte básnicky a nikoliv prostým významem, má pocit, zmaru, smrti a prohry.

Když vyhraješ válku, nemáš říct "Zlý nepřítel prohrál", ale "já, dobrý, vyhrál". Pozitivní myšlení, né negativní.
Máš v konci básně aspoň v některých verších jásat, radovat se, šťastně se s pejskem olizovat a mazlit, né básnit o konci beznaděje, ale o začátku naděje. Pak tím řekneš své štěstí.

I to:
""Rozárka se znovu směje.
A krev? I tu čas smeje.""
- vyznívá spíš, jak kdyby Róza na to špatný už zapomněla, i vy jste smrt svého psa překonali.

Je to prostě divný, zapomněl jsi tam zcela dát tu radost...
..a styl psaní je dost podnětný, budu ho ještě studovat.

klíčím: Siréna, jako sanitka, a to potom, prostě boj o život.

Stalo se nám to minulý týden, a měl jsem strašnou potřebu všem na světě říct, že to přežila, ač doktoři ji dávali tak 10 procent. Bliju to každýmu na potkání. Je to zázrak, co zvířata vydrží, člověk by dávno zdechnul.

Prvních pět slok a poslední dvojverší - pohoda.
Zbytek mi tam nějak nepasuje, asi proto, že nedovedu rozklíčovat jeho obsah. Tedy, představu bych měla, ale mít to těch pět slok, stačilo by to bohatě.