Je jasný, co říkáš a proč. Ale rýmy jsou tendenční, slov moc, obrazy ani špatné, ale ani nijak zvlášť dobré.

Vhodná básnička někomu do dopisu, kdo ji potřebuje slyšet, či jako osobní zápis do deníčku. Toť vše.

V notách ukryté šílenství touhy,
není to iluze ani šepot pouhý,
nemůžeš dýchat a nemůžeš vstát,
musíš to zkusit najít prstoklad,
přemírou naděje nakrmíš duši,
růžové brejlíčky ti sedí a sluší,
přes blankytná sklíčka uvidíš svět,
rozbiješ prasátko a vyrazíš vpřed,
modroučký šatičky jako z hedvábí,
tichounké tóny tě dotykem vábí,
jen anděl miluje na dálku spíš,
chtěla bys bez klíčku otevřít mříž,
cosi ti schází, a nejsou to slzy,
posbíráš všechny, ztráty tě mrzí,
stojíš tu u cesty pod víčky bouře,
cizí smích kolem jen ty mlčíš moudře,
a ten, komu návštěva určena je,
nemizí, směje se, s tebou si hraje,
jsi jeho loutečka, panenka měkkoučká,
dokud neomrzí ho tvá přítulnost broučka,
dokud nenasytí své touhy hladinku...
Pak budeš na všechny nahrávat hrdinku,
A pod cáry šatiček prázdňoučký hrudníček.
Srdíčko nehraje. Zůstalo s ním.