Jen ty víš, co jsi tím chtěl říct.
Lyrické básně nemusím, protože jim, přiznám se, nerozumím. Nedokáži se vžít do toho textu, nic mi neříká, přestože části některých mohou napovídat.

Nevím, jak to děláš, máš v básničce občas naprosto úchvatný slovní obrat, nebo jen frázi. Například: "jsem tam sám až na nicotnou tmu,
které se už neleknu...¨" nebo "dostávam strach z vražedných úsměvů (z) obrazů, co přibitý jsou na zdech." přičemž to "z" v závorce bych odstranil.

Ale jinak je báseň příliš roztahaná, těžko poživatelná a jaksi divná. Čím? Mně se nezdá především jazyk, jakým je to psáno. Slovesa jsou vytrhána a přilepena až na konci věty, a i když ne, stejně je slovosled nepřirozený. Rýmy se nepovedly.

Jestli mohu z tvých dvou pokusů o báseň odvodit nějaké doporučení, tak zní: Piš krátké nerýmované útvary, naprosto přirozeným jazykem. Nekomplikuj si to. Jak když voda plyne...

Uznávám, že mé hodnocení je zdrcující, omlouvám se za to.