Příběh zapůsobil, o tom žádná. Sice docela depresivní, ale co se dá dělat. Musíme si zvyknout :).

Tak... buď máš super rychlovarku, nebo malý hrníček. Zaboha neohřeji vodu za pětačtyřicet vteřin :).

Strašně na mě zapůsobily ty otisky nohou na chodníku. Stejná cesta každé ráno, určitý počet kroků jedním směrem... i já tak chodím, ale ještě nikdy jsem nepočítala kroky. Možná proto, že chodím kilometr a půl :), ale zkusím to a snad se nespletu :).

Líbilo se mi to a to hodně, dost smutná, ovšem realita hlavně dnešního světa a doby. Při nastupování do ranního autobusu jsem čekala, zda nepřijde nehoda, i v dalších pasážích, zda se něco nestane... a ono nic(není negativum, naopak).
Jediné, co mi přišlo už trochu moc je až příliš časté opakování se základní myšlenky, která tak ztrácí na svém původním, ryzím základu. Vede to až k monotónnosti a člověk pak ztrácí pozornost, přeskakuje řádky.