Jak říci bych to chtěl,
větami krásnými,
já však nikdy neviděl,
s tichými básniky.

Tam kde verše krásné jsou,
tam se krása rodí,
nikdy hádky nevzejdou,
jen romance se rodí.

Nikdy neuvidím básní zem,
což škoda veliká,
neboť barbarem jsem,
jenž umění nevnímá.

Umět zpívat jako elf,
či hobit nebo trpaslík,
chodit s harfou po světě
a nezálezat na světlík.

Však toto dílo ocením,
já za pět dávám ti,
také starou zemi navštívím,
ve snech, v posteli.