|
Na čepci stříbro a u nohou trávu
nehnutě, bez dechu, v podobných davu,
ač stará staletí života plná,
bez hlavy pokrytí však trochu neúplná.
Bledá jsi v tváři a tmavší máš šat,
když slunce září, má závoj být sňat,
když s hlavou v oblacích myšlenky bloudí,
bledost se navrací, ve tvář se vloudí.
|