|
Na Libeňský zámek padá sníh,
hodiny odbíjí poledne,
vlhko a mlha a život ztich,
lezavá zima usedne
do ulic, do domů, na lidské hlavy,
které už v jaro věřily,
čekaly květiny, stébla trávy,
co by jen v slunci přežily.
Na Libeňský zámek padá sníh,
vločky se sypou z polštáře,
možná se zastaví jedna z nich,
pohlédne jaru do tváře,
tiše se omluví za svoje bytí,
vždyť každý, každý kdo chce žít,
ten žádá o přežití.
|