Odvržené dítě bohů

Odvržené dítě bohů

Dnes bohové běsní. Snad pláčou.
Prší. Husté provazce ubíjejí zem. Já tápu po rozbahněné cestě. Mokrá sukně se mi lepí na holé kotníky, vítr mi rve plášť z ramen a každou chvíli šlápnu bosou nohou do kaluže. Vlasy mám slepené a voda po nich stéká na prochladlá záda. Je mi zima. Dlouhá lněná sukně, košile i tenký plášť je promoklý. Jdu vzpřímeně. Kolem jsou husté lesy. Cesta po které jdu, je samá louže, sem tam nějaký trs trávy, jinak obnažená země.
Na chvíli se zastavím. Vidím malou žabku. Znám ji. Je to zelená rosnička s velkýma očima. Ona miluje déšť. Jsem jako ona.
Překročím ji a jdu dál. Vítr do mě naráží. Snaží se mě odradit od mé cesty? Nevím, ale já se nevzdávám. Hlavu zvrátím k obloze. Řvu. Řvu jako pominutá. Vítr má slova odnáší daleko. Bozi mě neslyší. Nechtějí slyšet.
Trochu se nahrbím, aby mě vítr neporazil. Je silný. A já cítím jeho vůli, nenávist, odpor i strach. Ano bojí se. Bojí se mě. Nenávidí mě.
Z ramen mi serve plášť. Chvíli si s ním pohrává a potom ho odhodí do louže. Nevracím se. Ani se neohlédnu. Vím to. Znám ho. Dělá to vždy, když se bojí. Chce mi dát na vědomí svou sílu a nadřazenost.
Mé prochladlé nohy capají po cestě. Cítím se šťastná. Volná a svobodná. Zastavím se. Roztáhnu ruce a zavřu oči. Zhluboka se nadechnu. Vítr mi trhá plíce. Nemohu se nadechnout znova, ale nevadí mi to.
Zase se nahrbím a jdu dál. Běžela bych. Běžela tak rychle a dlouho, jako to nedokáže nikdo z vás. Běžela, ale nemůžu. Celé tělo mám ztuhlé a promrzlé. Mokré vlasy se mi lepí na obličej.
Směju se. Ano. Je to šílený smích blázna.
Vítr zesílí. Nedokážu mu dál odporovat. Odhodí mě na zem. Ležím v louži. Vypadám jako neubožejší žebrák. Potrhaná halena, špinavá sukně i tvář tomu jen dodávají korunu. Ale nejsem. Já jsem nejbohatší člověk světa. Sice nemám peníze a domov je někde daleko, ale mám svobodnou duši. V tomhle ohledu jsem bohatší než knížata, šejkové i princezny.
S námahou se zvednu. Už nemám mnoho sil, ale přesto jdu dál. Nikdy se před deštěm neschovám.
Miluji ho. Je to můj bratr, můj milenec. Strážce i vrah. Můj pán i vazal. Jsem odvržené dítě bohů a on je to jediné co mi zůstalo.