|
V šeru zahrady
odkrývám záhady
taje a nástrahy
života bez odvahy.
Není víc smutné než planouti láskou,
k dívce tak krásné až lekníny chřadnou,
k dívce tak úžasné až bojím se říci,
jak zoufale miluji její rty spící.
Neschopen slova v zraku jejích očí,
neschopen spánku za osamělých nocí,
neschopen zchladit horoucí kov,
neschopen života bez jejích slov.
Seč ji miluji víc než sám sebe,
líbám ji v pohledu v blankytné nebe,
i když má láska je více než slepá,
přesto má ústa zůstanou němá.
V šeru zahrada
pomalu povadá
stává se bludištěm
to sdělit bych chtěl všem.
(poznámka autora: tuto báseň jsem psal po shlédnutí filmu "Zamilovaný Shakespeare", krásný film)
|