Daemon Flowers2

Ten dlouhán se před ním zastavil. Do obličeje mu Fred(jak se gorilka jmenovala) neviděl. Zato zřetelně uslyšel jeho sebevědomý hlas: „Jaký je sem vlezný?“

Fred se zasmál. „Ty si myslíš že tě sem pustím ty prase jedno?? Jdi se válet do špíny a neser tady!!“ Maník dělal, že ho neslyší: „Neřek bych, že víc jak šedesát babek.“ Takhle klidná odpověď gorilku poměrně zneklidnila. „Neslyšels???? Jdi do hajzlu!!! Mám ti to vysvětlit ručně??“ Pak se na něj ten člověk podíval pohledem, až bodyguardovi projel mráz po zádech. Místo jednoho oka mělo to individum laserový červený zaměřovač. „Ale ty mi ty prachy půjčíš, néé?“ zlověstně se zasmálo. Fred sáhl po pistoli. Byl sice rychlý, ale ne dost. Ještě půlvteřinka chyběla.

Uvnitř klubu se druhý bodyguard snažil i přes pracovní dobu sbalit jednu z holek, co sem chodily tancovat. Pak uviděl Freda, jak diskutuje s jakýmsi vágusem. Napil se drinku a čekal na divadlo, které mu jeho kamarád předvede. Nezklamal se.

Ještě ani neměl ruku na zbrani, když soupeř udeřil. Bleskurychlá rána pěstí do břicha vedená se silou koňského kopnutí už nebyla vzhledem k oku ničím podivným. Ale oko na cizí hlavě ho nebolelo. Ta pěst ano.

Uprostřed zábavy se náhle ozvala rána a třeskot skla, když spolehlivý Fred proletěl dveřmi. Ještě cestou mu z úst cákala krev a zvratky. Pak se zastavil o bar.

Ten vágus vešel dovnitř. Jakmile ho gorilka dvě uviděla, vytáhla z hlubin saka UZI. Týpek to uviděl a šílenou rychlostí mu jedním pohybem UZInku vyškubl a zamířil. Nezůstal u míření.

Tělo letělo vzduchem popoháněno kulkami ze samopalu. Cestou opisovalo krvavé oblouky. Tajemná postava v klidu dostřílela celý zásobník. Pak UZI odhodila a usmála se: „No, takhle nějak se uvolňují pracovní místa.“ Fred, který nějakým zázrakem ještě žil, zasténal. Pak si ho TO všimlo.

Další dva chlápci z ochranky tasili zbraně a zamířili, když se Červenooký odrazil a skočil. Dá se říct že to byl slušný skok. Pět metrů bez rozběhu. Ještě než dopadal, objevila se mu v ruce nějak záhadně pistole a než se kdokoliv z přítomných vzpamatoval, už klečel na nebohém Fredovi a mířil mu s ní na hlavu. Několik lidí se začalo zděšeně vytrácet, ti druzí s nechutnými úsměvy vyšperkovaný jistotou ve vlastní nedotknutelnost čekali na další krvavou scénu. Červenooký to všechno ignoroval. Jen se škodolibě zeptal: „Tak co ty ranaři, půjčíš mi ty drobný??“ „Ranař“ ze sebe vyděšeně vyrazil: „A..a…ano..pa..pane.“ „Dořitěvlez“ znechuceně ten tón konstatovalo individum a zmáčklo spoušť.

Ti zákazníci, co ještě neutekli, se při vidině mozku rozstříklého po baru okamžitě pozvraceli. Hmm, podle toho co dělaj s holkama by jeden řekl, že maj silnější žaludky.

Majitel klubu Arthur zíral na tu spoušť. Už dlouho něco takového neviděl. A on toho viděl hodně. Pak mu hlavou projel šílený nápad. Sáhl do kapsy pro pistoli(pro jistotu) a zakřičel: „Živýho!!!!“

Banda bodyguardů se vyděšeně otočila. Vteřina a už by byl ten výtržník na cucky!!! Takhle musí střílet do nohou…kurva

Červenooký to uslyšel. Pobaveně odhodil pistoli: „Přijímám!!!! Kdo jde první?“ Odpovědělo mu krupobití střel mířící pod jeho nohy. Odrazil se, skočil a ve skoku z otočky skopl jednoho člena ochranky. Tomu vytryskla z obličeje krev a na zem dopadlo pár zubů. Mezitím se ten démon rozmáchl k další ráně. Její adresát zvedl pistoli a chtěl vystřelit. Bohužel, pikosekundu před zmáčknutím spouště mu uletěla hlava. Hmm, smůla. I to se stává.

Ten nejvyděšenější ze strážců ctěného pana Arthura se neovládl. Zvedl pistoli a zamířil obludě přímo do obličeje. Místností zazněly dva výstřely. Toho „člověka“ rány odhodily tak metr dozadu, ale bleskurychle se vzpamatoval. Odrazil se a jedním obrovským skokem vyletěl ven na chodník, kde se dal na útěk. Všichni zbylí v místnosti se na sebe vyděšeně a nevěřícně dívali. Na podlaze, kde bylo monstrum sestřeleno, se lesklo pár kapek krve. Vypadalo to, jako by se někdo pořezal při holení. Lehce pořezal.