Vosy a pavouci - Kapitola 1. Ledová Ocel - část pr

Září tady bylo a škola otevřela brány dětem, aby poznaly co to je učit se. To malou homínčici zahnalo poprvé do školy. Na náměstí stála velká šedočerná kamenná budova, do které se nikomu nechtělo. Sheally stála před bránou s hroty a vzhlížela k jejím věžičkám, které byly tak vysoké, že připomínaly obrovité štíhlé prsty, které prudce směřovaly k šedému nebi. Sheall tu bude nejprve dva roky v oboru rytířství a dále v oboru rytířská obchodní praxe. V tomto oboru se neučí jen to, jak se má správně držet meč, ale jak ho skout, nebo jak ho umět dobře prodat, čí aby design byl velice vhodný pro zákazníky, kteří si ho objednali na zakázku. Homínčice statečně přešla temně purpurový práh a vešla do vestibulu školy, kde si všimla dvou praporů školství. Dva rudé líně plápolající prapory, které nesly znak školství byly připevněny na dvou sloupech, mezi kterými bylo schodiště, které vedlo kamsi dolů. Sheally se dívala pozorně a zapamatovala si ten znak - na rudém poli bílá orlice se zlatým jazykem jako mají lvi. Paní profesorka děti nejprve provedla školou. Seznámila je také s paní ředitelkou i paní zástupkyní a hospodářskou a dalšími. Ve třídě to sice moc sympaticky nevypadalo, ale veselá nálada tuto místnost změnila k nepoznání. Do dlouhé lavice se vešlo až deset dětí, ale většinou se celé nezaplnily, jelikož dětí bylo okolo třiceti kdežto lavic až pět. Po levici Sheally si sedla nějaká dívka, která neustále vyrušovala a hlasitě se smála se svým kamarádem. - Ta se má, že se takhle baví. Já už jsem Rama neviděla asi čtyři měsíce. Dnes ho možná uvidím, když přijede, už se těším. - vybavovalo se jí to v hlavě. Rumcal také sem chodil - do této školy a mnohokrát o ní vyprávěl. Po pravici zase seděla nějaká nemluvná dívenka v sametově modrých šatech. Očividně to vypadalo, že na této škole sama a Sheally napadlo, že by se mohly skamarádit, protože ani ona tady nikoho nemá. Když Tanna shodila nešikovně pero, bylo u Sheally a ta byla nucena ho zvednout. Rychle se shýbla a podala jí ho. Blondýnku Tannu to mile překvapilo a sama jí nabídla kamarádství. Mlčenlivá Tanna začala být najednou veselejší a to jen proto, protože si našla společnici na chmurné dny na této škole. Sheally nevěděla jak má začít. ,,Chtěla jsi na tuto školu, nebo tě sem musel někdo dovlíknout?" ,,Ach, jistě, i já chci být dobrým rytířem. Je to můj sen již celá léta." Sheall jí stejně moc nevěřila. Vždyť Tanna byla typ princezny, ne bojovnice. Ty, krásné šaty, které na sobě měla -Ne to není možné, - říkala si v duchu Sheall. Ale když Tanna řekla další větu, to už bylo o něčem jiném. ,,Moc ráda bych si vyzkoušela zabíjení přízraků v praxi," zachichotala se. ,,Hm... koukám, že budeme mít stejné zájmy. Ram říkal, že brzy pojedeme někam do divočiny. Už se moc těším." ,,Kdo je Ram, tvůj..." ,,Můj kamarád!" řekla stroze, věděla, že si z ní dělá Tanna legraci a myslí si, že s ním má něco jiného. ,,Dobrá. Tak to se máš. Já nemám nikoho. Akorát sestru, otřesnou sestru, která vodí každý den jiného homínka. ,,To znám. Můj bratr, starší bratr je taky otřesný!" ,,Máš ještě nějaké sourozence?" zeptala se jen tak. ,, Ano, malého čtyřletého chlapečka, ale to už je vše." Za chvíli do místnosti vešla paní profesorka a nepříjemně pohlédla do třídy. Každý se bavil a nikdo si snad ani nevšimnul toho, kdo přišel. Jí však hluk ve třídě obtěžoval a tak zařvala na celé kolo ,,TICHO!" a celá třída se raději už ani nehla. ,,Kde byla?" špitla Tanna, ale Sheally raději už nic neříkal. Profesorka si na ní zasedla, koukla Sheally přísně do očí a tahle starší dáma v dlouhých šatech s šedivým copem jí poslala za dveře. ,,Děvenko, bylo by lepší, kdyby jsi nás nevyrušovala. Co kdyby jsi šla za dveře?" vyzvala jí. -to není možné, jediná jsem nepovídala. Je asi hluchá- říkala si pro své nitro, ale k ničemu jí to nebylo, musela za dveře, na tu chladnou chodbu, kde se netopilo a teď bylo tak chladné počasí. ,, Ano , paní profesorko," řekla raději jen poslušně. Na chodbě jí čejkali jen samé nepříjemnosti. Oplzlý hlídač, který si doslova smlsával na tom, proč bylo dítko vyhozeno z místnosti.,,Copak děvenko? copak jsi udělala tak špatného, že tě sem poslali? říkal tak chladným hlasem, že chladněji už to snad nemohlo ani být. Konec 1. části