balada

Jestřáb krásný když propůjčí Ti zrak, na cestě svojí cizince najdeš ve skalách. Jeho šat krví je zbrocený, obličej bolestí skroucený, je zraněný a bezmocný, na jeho prsou kříž se skví. Však Bohové sami přivedli ho sem, on zachránit má jednou naši zem. Člověk ten, nechť stane se hostem Tvým, svou pozornost věnuj ranám zlým. Zdraví jeho dobře opatruj, na starou věštbu při tom pamatuj. Přijde čas, abys mu ženu dal, ze svazku toho zrodí se nový král. Bude dobře vládnout lidem svým a šťastně provede je časem zlým. Však není dne bez noci a beze dne noc a prastaré věštby zvláštní mají moc Cizinec splnil, co splnit měl a přišel čas, aby odešel. Za život život, tak ta věštba zní, na místo kříže meč mu z hrudi ční a stejný jestřáb, co mu život dal, duši jeho teď Bohům odevzdal.