Tváře monolitu

Pomalu stoupal do schodů. Jeho minulá návštěva končila slovy,,přijdu zase ve středu", ale někde hluboko v sobě nosil otázku jak to ještě může trvat dlouho.Ve třetím patře na odd. intenzivní péče potkával stejnou ženu,která mu připadala při každé návštěvě starší a smutnější. Cestou do kanceláře dr.K. si všimnul červené vázy na okenním rámu, který měl na sobě nepatrnou vrstvu prachu.Na malou chvíli se zastavil u okna . Za obzorem právě začalo zapadat slunce. Jeho rudá slábnoucí záře ho hřála do obličeje. Na malou chvilku se zadíval přímo do jeho středu. Můžu jí ještě vůbec nějak pomoct ?. Otočil se právě ve chvíli když z jejího pokoje pomalu vycházel jeden z příbuzných. Ne nechci se s ním dneska o ničem bavit. Stejně to nemá už žádnou cenu. Rychle se schoval za protější stěnu. Nezaujatým pohledem si četl jídelní lístek. Pondělí : Krupicová kaše ... Úterý : hov.maso, rýže ........ Pořád stejné pořadí.. Fuj tajbl !!, udělalo se mu špatně od žaludku asi proto, že si vzpomněl jak jí před dvěma týdny krmil tou ,,hnusnou" kaší a ona se mu pozvracela na kalhoty. Měla přitom v očích tak strašně omluvnej výraz až mu jí bylo hrozně líto. V kanceláři dr. K. nezastihnul. Stejně mu nic nového neřekne....,,Teplota je stále vysoká , musíme jí začít dávat větší množství umělé stravy"atd.Keci.... Pořád jenom keci !!. Už toho mam plný zuby, kde je sakra ten doktor ?Kurva kde je ten doktor!!? Klid ... počítej si v duchu do deseti a soustřeď se na svůj dech. To mě naučila ONA. Trochu roztřeseným krokem jsem vstoupil do jejího pokoje.Spí ...?.Nebo už?. ...Ne...Ne...Trochu se zklidnil.. V pravém rohu místnosti si půjčil kovovou židli..Jemně jí uchopil , ale okamžitě mu naskočila na ruce husí kůže. ,,Máte tady dneska nějakou zimu co?" Jeho otázka směřovala k pacientce ,která ležela na vedlejším lůžku.,,Co.?" ,,Že tady máte dneska nějakou zimu,povídám." No nic na potřetí už to zkoušet nebudu.,,Prosím Vás mladý pane podal byste mě to pití co mám tady na tom stolku", prosí mě starší dáma na opačném konci místnosti.,,Já sem vlastně vůbec nepatřím," povídá, ,,mě sem dali jenom z toho důvodu že maj všude plno." Rozhodl jsem se že jí tu láhev raději sám otevřu a naleju ji trochu té minerálky do sklenice. ,,Děkuji Vám mnohokrát za vaši laskavost".,,Nemáte zač", odpověděl jsem . Obrátil jsem se a potichu jsem došel až k jejímu lůžku.Opatrně jsem se posadil na židli a rozepnul si svůj kabát.Mám jí vzbudit?Jemně jsem jí přejel rukou po jejím rameni až k loktům.Zase určitě zhubla.Tak o dvě kila.Pohnula se. Pomalu a z velkou námahou začala otáčet svoje vyhublé tělo ,které kdysi bývalo tak pružné a obratné.Měl jsem strach podívat se jí do oči.Ale kde jsou její oči? Sakra kde jsou ty její krásný hnědý oči, plný slunce,vody, života,lásky,?.Proč jsou tak najednou prázdný, a zamlžený?.Těžko mě už poznává.Ale přeci jenom ke mě natahuje ztěžka svojí dlaň.Pomalu vstávám a dotýkám se její ruky.Nakláním se nad ní a líbám jí na čelo , ,,Ksakru! "mě se zvedá zase žaludek,proboha ona je celá zpocená, ale nějak divně tak studeně,co to se mnou dneska je. Když se opět posadil na kovovou židli pod sebou, vzpomněl si , že se mu udělalo špatně už když tu byl za ní minule. Asi jsem se zase zapomněl předem nadechnout, pomyslel si. ,,Dneska vypadáš rozhodně už líp ".Proč to vlastně říkám?.Vždyť ONA to na mě musí poznat,pomyslel si v duchu. Jemně se usmála, ale v jejích očích jsem cítil ,že moc dobře ví, jak to s ní vypadá.Z jejích úst se ozvala jakoby ozvěnou prosba ,abych ji trochu namasíroval mentholovou mastí čelo a obličej. Na konečky svých prstů jsem si jemně vymačkal trochu mentholové masti a začal jí jemně masírovat čelo. Jeho ruka se na jejím čele začala pomalu proměnovat v chladný vánek jarního vzduchu. ONA si představovala,že je v ovocném sadě,opřená zády o jednu z mnoha rozkvétajících jabloní. Rukou začínala pomalu hladit její kůru, pociťovala nesmírnou úlevu a spokojení. Jeho prsty se stávali lehčí a lehčí.Ukazováčkem roztíral mast, jemně, opatrně,cítil ,že se její kůže začíná otvírat a on do ní přináší nový život,který bude zase šťastný a spokojený.Vzpomněl si na její jablkový závin,který mu často jako malému chlapci dělávala a on ho snědl ještě horký,ačkoliv mu říkala,že ho bude po něm bolet bříško.Na ten závin nikdy nezapomene,ON na NI nikdy nezapomene!.Nejde to.... Vzpamatoval se. Na levou ruku jí zničehonic přistál motýl. Všimnul si,že okno do jejího pokoje bylo pootevřené a vál do něj studený zimní vítr. Zamyslel se.Vždyť je teprve Únor .Najednou si uvědomil, že to nemohl být motýl . Ticho.........................asi už zase usnula. Potichu vrátil studenou kovovou židli nazpátek do rohu místnosti a začal si zapínat svůj zimní kabát. Pomalu odcházel.Myslel na její oči,ústa,tvář, tak, jak je znal jako malej kluk a taky,,ksakru" na ten,,podělanej jablečnej závin." Rozplakal se........Klid..Počítej do deseti a.... Na chodbě se dlouho nezdržel neměl chuť a ani sílu se s někým bavit.Cestou ke svému vozu se zastavil ještě v lékárně a koupil si dvoje kapky na rýmu, která ho trápila už delší dobu a pořád se jí nemohl zbavit. Druhý den ráno ho vzbudil signální zvuk jeho telefonu.,,Prosím B.,Kdo volá?.",,Dobrý den, tady doktor K., pane B.mám pro vás bohužel špatnou zprávu ,dnes k ránu paní B.zemřela,přijměte mojí upřímnou soustrast.",,Děkuji", odpověděl v klidu pan B., ,, a dále vás prosím, abyste se u nás zastavil ještě ohledně nějakých osobních záležitostí.Myslíte, že byste měl čas tak zítra okolo 10.00hod?." ,,Samozřejmě.Zastavím se.V 10.00hod. jsem u vás a ještě jednou děkuji pane Dr.K.Nashledanou." ,,Nashledanou ", odpověděl doktor K. Na nočním stolku vedle telefonního přístroje byla JEJÍ fotografie,kterou včera večer někde vyhrabal.Při pohledu na ní se začal pomalu a stupňovitě smát, protože si všimnul ,že má na ní pravou tvář zašpiněnou od moučkového cukru a na stole vedle ní je položený čerstvě upečený jablkový závin. Bylo krásné slunečné ráno a on ještě nesnídal.