|
Tam za Branou,
kde již není čas…
kde v duši neprší
a raší jaro v trávě.
Tam za Branou,
o níž snívám zas,
když mysl netuší,
co srdce cítí právě.
Tam za Branou,
kde kvetou jabloně,
tehdy, kdy srdce tvé
je kvést vidí.
Tam za Branou,
a věčně na Hraně,
kam Jasné Světlo zve
nemnohé z lidí.
|