Hluboké tůně

"

Hluboké temné tůně,
co na svět nevrátí,
nic co spadlo do nich,
náhle zmizely a přestaly být,
bože můj prosím já chci žít.

Proč vlastně padám,
do tůní hlubokých,
překonán žalem,
král jednookých,
hluboké vody,
sídlo deprese,
co dělat mám,
až přijdou represe.

Nevidět a být neviděn,
toužím stát uprostřed,
ni nahoře ni dole,
hledět jen na svět,
s šátkem na očích,
a doufat v ráj.

Vládcové temnot,
své sítě splétají,
proč zrovna zde,
v mojí mysli,
ptám se zmaten já,
netoužím slyšet,
nechci vidět a cítit,
chci mrtvým být.

Okem božím,
na svět shlížet,
bez citu emocí,
v zrcadle se shlížet,
vidět vody hluboké,
v studnách jež přestaly být,
toužím je zase uvidět,
toužím z nich pít.