|
Jak sladké je být,
s přáteli v zapomění,
jak strašné je žít,
v hlubokém osamění.
Oblaka temná,
nad krajinou plují,
budoucnost černá,
má deprese bují.
Přátelé odešli,
rodina zradila,
zlé časy nadešly,
co duše ztratila?
Samotou temnou,
sám já tiše proplouvám,
hodinou černou,
a pýchou se nadouvám.
Co vše ztratil jsem,
jen vlastní vinou,
v životě řešil jsem,
vše hrubou silou.
Je už mým osudem,
opuštěným stále být,
snad jednou přijde den,
a já budu zase žít.s
|