|
Ona
Zdálo se mi to snad,
nebo jsem ji viděl?
Byl to jen přelud,
či nějaká halucinace?
Ne, byla tam.
Jen tak stála
a usmívala se.
Vážně tam byla.
Jen na chvíli,
ale přece.
Připadala mi jako andílek,
který ze sebe něco vyzařuje.
Je to láska.
Ale ne tak obyčejná láska.
Je to upřímná všezahrnující láska,
ze které se mi zamotala hlava.
Zářila jako sluníčko,
mé oči krásou oslepovala.
Její obraz nelze zapomenout.
Já ji vážně pocítil,
já ji vážně uviděl.
Mé já se zablokovalo.
Nemohl jsem nic.
Jen se dívat,
jak ona pomalu odchází.
Ale i po jejím odchodu
něco zůstalo ve mně,
něco co tam dřív nebylo.
To ona to v mně nechala,
i když si ani nevšimla,
prostě jen odešla.
Viděl jsem ji jen pár sekund,
jen nepatrný okamžik.
Zážitek to byl ale větší,
než kdybych život celý s ní prožil.
|