Vlčí patron

Včera, když jsem šel o odpolední přestávce do potravin, jsem okem zavadil o stánek s časopisy a zarazil jsem se. Přišel nový díl časopisu o okultismu. Vystál jsem dlouhou frontu a časopis si koupil a běžel jsem do školy. O hodině jsem si časopis prolistoval, byl tam zajímavý článek o zvířecích totemech. To ve mně vzbudilo zvědavost a po škole jsem místo toho abych šel na autobus jsem proběhl celé město a zařídil si pár věcí. V jedenáct večer jsem sbalil pár důležitých věcí a ještě jednou si pročetl ten článek ohledně uctívání totemových zvířat. Cestou do lesa my na cestu svítil jen měsíc byl v úplňku, což jsem původně považoval za dobré znamení. Vždy mi les připadal strašidelný, ale teď za tmy to byl krásný a tajemný pohled. Notnou chvíli jsem ještě kráčel hlouběji do lesa. Když už jsem mi zdálo,že jsem dost hluboko rozbalil jsem balíček který jsem sebou nesl. Byl tak kus masa, dvě svíčky, chrastítko, sirky a fotografie mého totemového zvířete, vlka. Maso jsem položil na zem, o jeden krok dál jsem položil a zapálil dvě svíčky, mezi ně položil fotografii vlka a před tyto věci jsem se posadil do tureckého sedu. Začal jsem jemně chrastit chrastítkem a do toho si zpíval jednu píseň o vlcích. Po hodině mně to přestávalo bavit a chtěl jsem vstát ale nohy mě neposlouchaly. Po chvíli snažení mně začalo mrazit v zádech. Nejprve se to zdálo jako světýlko v dálce které se přibližuje pak zmizelo. Světlo přelétlo mezi stromy vpravo. Vlevo. Přede mnou. Zase vpravo. Otáčel jsem hlavou jako sova na všech stranách bylo slyšet šustění jehličí. Pak najednou nic světlo zmizelo a šustění ustalo. Křup, jakoby někde za mnou praskla větývka. popadl mě strach. chtěl jsem se otočit, ale nešlo to otáčet jsem mohl pouze hlavou. Otáčel jsem krkem jak nejvíc to šlo. Stěží jsem to za sebou koutkem oka zahlédl. Bylo to bílé svítilo to jakoby plamennou září, ale bez ohně a bez barev. Bylo to těsně za mnou, cítil jsem jak se my ježí vlasy. Najednou jsem se začal chvět jako by mnou něco procházelo, bylo to takové mravenčení po páteři a v lopatkách. Oči my zahalila temnota a usnul jsem. Ráno když jsem se probudil, myslel jsem že to byl jen sen po těch houbách ale nemohl jsem se zbavit divného pocitu. Sbalil jsem roztavený vosk z toho co bývaly svíčky, vzal rozmoklou fotografii a sáhl po mase. Jediné co jsem nahmatal byla hlína, to maso prostě zmizelo. Při pomyšlení že tamto nebyl jen sen jsem se začal rozhlížet po zemi v okolí. Všude byly vlčí stopy. Raději jsem uvěřil tomu že to byl sen, a že ty stopy jsou psí a že tu už byly když jsem přišel. Své přesvědčení jsem přehodnotil, protože jakmile jsem opouštěl les ozvalo se táhlé zavytí. Kdy jsem se otočil stál tam. Pes to být nemohl, ještě nikdy jsem nic podobného neviděl, jen na fotografiích bylo to velké a šedivé krásné a hrůzné zároveň. Vlk vstal nejprve jsem myslel že na mně zaútočí ale on se jenom otočil a odběhl do lesa. Vlk pravý a živý vlk to se zdálo nemožné ale něco... něco mi říkalo že jsem vlastně toho vlka sám vyvolal. Jiné vysvětlení nebylo. Vlk je opravdu mým zvířecím patronem...