Usnul jsi života lásko
na hrudi mé.
Proč jen jsi nechával okno
otevřené?
V kolébce přesladce dřímá
náš první syn,
o tom,že statečným bude
tajně si sním.
Nemohu,nemohu spáti,
měsíční svit
láká mě nesmírnou mocí,
musím už jít.
Odpusť mi, života lásko
odpusť mi jen,
když vůně lesa mě zmámí
já musím ven.
Utíkám jak zvíře oknem
otevřeným
kdy se ti nazpátek vrátím,
ještě nevím.
ó má nekonečná slasti
v jarních polích.
Omamná je vůně květů
ve vlasech mých.
Můj otec vítr mě čeká
na výšinách,
z matky mé, hvězdnaté noci
nemám já strach.
Dole je pode mnou město
všichni už spí.
Zavřeni v cihlových klecích
marní své dni.
Tančím si, divoce tančím
a lesů pán
potěší své oko temné
tanec můj zná.
Do rytmu houkají sovy
netopýři
Náhle však jediný výstřel
všechno ztiší.
Vracím se života lásko
do rukou svých
na prsou jeden květ rudý,
zrychlený dych.
"Já jsem to byl moje milá,
kdo vystřelil.
abych tě udržel doma,
to byl můj cíl.
Řekni mi, že už mě nikdy
neopustíš
teď už jenom moje budeš
když smrti jsi blíž."
Volám tě,ó lesů pane
slyš prosby mé
Odvedeš syna si mého
v ochrany své.
Jaké je to zemřít v máji
s jasnou hlavou
prší teď záplava květů
na rakev mou.
Otče větře matko moje
temná noci
Ta vaše nezdárná dcera
se domů vrací.
Pamatuj, života lásko
na rady mé
synovi nechávej okno
otevřené.
|