|
Řekl jsem slovo a po vodě pustil
nemaje starosti o jeho osud,
vesele řečí jsem do smíchu nutil,
nutil a pobízel stále až dosud.
Řekl jsem slovo a po vodě pustil,
po vodě studené, co z kopce si skáče,
o srandu snažím se však kdo by to tušil,
že slova donutí spíše do pláče.
Řekl jsem slovo však v hluku se ztratilo
hluboko tam, kde skály se dáví,
tělo mé v žáru rychle se tavilo,
myslím že kulka jedna to zpraví.
|