TELEVIZE JAKO KULISA ŽIVOTA

Obvykle když Judeho Kristýna sere střepy, mám chuť vstoupit do nějaké politické strany. Což už samo o sobě je velmi nechutné. Ale když vidím jakou si s tím dává práci. Kamenem drtí pivní láhev na drobné kousky. Ty pak promíchá s krupičnou kaší. Poobědvá a konečně vyráží do hospody. To potom na ni čekáme celou věčnost! ,,Sakra, kde je?“ podívá se nesměle rozčílený Jude na hodinky, které předevčírem ukradl matce v pravé poledne na ulici převlečený za klauna, a teď mu jen tak zbůhdarma visely na ruce. Jejich ciferník byl rozbitý. Chyběly tam dvě ručičky a z jakéhosi divného otvoru trčelo cosi, co docela připomínalo poškozené pérko. Ano, ano, říkal jsem si. Lidský čas je neodbytný, a Kristýna má dnes vskutku velké zpoždění! Poškrábal jsem se na zadku, a začal jsem být nervózní. Vzpomněl jsem si na Trilobita. Jo, je to docela hezká holka. Chtěl jsem ji oslovit, ale odzbrojila mě svým úsměvem a skutečně nadměrně vyvinutě vystouplým leskle nikotinem zkrášleným chrupem. Položil jsem před ni tenkrát na stůl v hospodě U Pavlíků všechny svoje zbraně. Angličák a svoji milovanou rybičku. A když jsem se ji pokusil poté políbit, zastrčila mi srolovanou ruličku novin do ušní dírky, škrtla zápalkou a já pak musel urychleně běžet na záchod! Byla to vskutku velmi zajímavá a dozajista i vášnivá dívka. Bezesporu dívka mého srdce. I když v dnešní době používám srdce už čistě jen za účelem života a ne na plýtvání citem. Nevyplácí se to a Simonka ví o tom své, stejně jako i ostatní. Kristýna si dává ale načas! Naštěstí už teď konečně vyšla z toho svého kutlochu. Jude se usmíval a byl šťastný. Kristýna k nám však učinila asi jen tak dva tři kroky a svalila se k zemi jako nějaký špalek. Podřezala si žíly. Namluvila si totiž silnou obsedantní melancholii. Měla ale jen ve skutečnosti obyčejnou rýmu, která by ji do týdne určitě přešla, kdyby se však nestala chronickou. Byl to ale její styl. Taková je prostě Kristýna. Nebezpečně nudná. Charakterově latentně pokřivená. A smyslně upjatá. Plácl jsem Judeho přes rameno a řekl mu: ,,Jude, jdu k Pavlíkům. Trochu se o ni tady postarej, zavolej ji sanitku a pak přiď.“ Rozloučili jsem se vášnivými polibky. Trochu sme si zaplakali nad svými trudnými osudy. Vykouřili krabičku Startek. Vysmrkali menší množství soplíků, pročež Jude vytáhl z kapsy Olinovy promočené spodky, které od něj nedávno dostal darem k jakémusi svému výročí, a roztrhal je na tenké plátky. Asi se jimi chystal obvázat ji ošklivě titěrnou ránu na zápěstí. No, ale to už jsem si šel po svých. Šel jsem kolem potoka. Cestou křivolakou. Ohrožovaly mě sebevražedně pomatené ryby svými nálety. Ptáci zpívali úděsně hlasitě a krásně. A obstarožní pětasedmdesátiletá karikatura Jamese Bonda ležela celkem klidně dočista nahá na velkém placatém kameni u “Kotla” a tvářila se naprosto dokonale mrtvolně! Jenže U Pavlíků to bylo stejně tak jako každý den. Starý Pincek přepínal bez ustání ovládač, až se televize mohla potrhat smíchy. Bývalý přeborník v boxu, Mistr Ducháček, si položil na hrací automat svoji hučku z třiapadesátého roku a nedopatřením stoupl Staré Pizdě na vejcovod. Strhla se decentní hysterie, která přivedla k životu dokonce i Lojzu, jež až doposud, tak jako vždy, v klidu klimbal s hlavou zaraženou o pípu. Nicméně i přesto jsem vstoupil, objednal si pivo a cigarety a začal se tvářit skutečně vážně a víc než nedůležitě. Což zaujalo Ivu Prdelatou s Olomouckým syrečkem natolik, že Iva mi ukázala svoje poslední extra číslo. Vytrhla si z obnaženého zadku, který mi přiložila těsně k nosu, chlup, pročež se otočila, vyhrnula si tričko nad pupek a!... Já si náhle uvědomil, že přibrala dobrých patnáct kilo a že ta její pneumatika už bezmála připomíná ledvinku, kterou nosí Robert. No a Olomoucký syreček mi zase přišla jen sdělit, že se naučila další slovo do své slovní zásoby. Mám dojem, že znělo přibližně takto: ,,Šmoula.“ 11. května 2004 Chlív out