Proměna

,,Au, málem jsi mi vypíchla oko.“ ,,Máš eště druhý.“ ,,Seš fakt milá.“ ,,Sklapni.“¨ Obratně vykryla výpad a přešla do protiútoku. Železo ostře zařinčelo a zlověstné zasyčení o sebe narážejících ostří utichlo. Sklonila meč k zemi a hlasitě oddechovala. Ruka s mečem se lehce chvěla, ale dívka stála vzpřímeně a pevná v kolenou. Po chvíli se sklonila a špičkou meče šťouchla Rikithena do prsou. ,,Vstávej.“ ,,Di do hajzlu.“ ,,Seš fakt milej.“ ,,Sklapni.“ Ironicky se usmála, zabodla jednoručák do země a poklekla k Rikithenovi. ,,Vyber si. Zvedneš se sám nebo ti podám ruku a vytáhnu tě na nohy anebo tady zůstaneš ležet. Ale vol rychle, blíží se Pikolo.“ Rikithen vyskočil na nohy. ,,Dobrý ráno,“ zavolala Rayana k přicházejícímu elfovi. Lehce jí kývl na pozdrav a zrychlil krok. ,,Jak jde trénink?“ Amazonka ukázala palcem za sebe na Rikithena, a pak jej obrátila dolů k zemi. Pikolo se zlomyslně ušklíbl a ze záhybů svého dlouhého pláště vylovil obrovský meč. Mnozí by jej museli používat obouručně, ale elf jej třímal v ruce s lehkostí dýky. ,,Vracíš se do formy,“ řekl, i když to původně měla být otázka. Amazonka přikývla. ,,Uvidíme.“ Zaútočil s rychlostí rozzuřené kobry, ale Rayana zareagovala hbitě a uhnula stranou. Vztáhla ruku po svém meči a odkulila se z Pikolova bezprostředního dosahu. I když věděla, že její jednoruční zbraň je proti elfově obouručáku slabá a tenká, přesto se jí hlavou honila myšlenka na vítězství. Kdesi v koutku mysli věděla naprosto přesně, že tenhle souboj nemůže vyhrát. Pikolo byl silnější, rychlejší, zkušenější, měl pádnější zbraň a na rozdíl od ní byl ve skvělé formě, zatímco ona byla ráda, že zvládá základy bojových technik a už se nemusí držet zábradlí, když jde do schodů. Ale zdálo se, že na její zdravotní stav bledý elf nebude brát žádný ohled. Jen co si Rayana krátce vydechla a jen myšlenkou zavadila o taktiku pro tento nerovný souboj, vrhl se na ni. Amazonce bylo nad slunce jasné, že tady sílu svých paží neuplatní. Kdyby se pokusila vzdorovat Pikolovu prudkému útoku, tak že by nechala do sebe zaklesnout jejich meče, s největší pravděpodobností by se její jednoruční párátko zlomilo. Rayana instinktivně uhnula a nechala zazvonit ostří svého meče o Pikolovu zbraň. Za elfem zavlál plášť a Pikolo znovu zaútočil, tentokrát ještě rychleji a vložil do švihu zbraní veškerou sílu svých paží. Rayana neměla na vybranou. Přešlápla a nastavila zuřivému výpadu svou zbraň. Celou pravačkou jí projel třas, když se zbraně srazily a dívka měla co dělat, aby nepoklesla v kolenou. Zaťala zuby a využívajíc veškeré váhy svého těla, zatlačila proti Pikolovi. Ten se ale ani nehnul. Zůstal pevně stát a sebejistě třímal meč. Zdálo se, že mu ani nepůsobí nejmenší problémy, přetlačovat se s Rayanou. Amazonka se zapřela a nepovolovala ve svém tlaku. Věděla, že kdyby se pokusila zaklesnutí porušit a protáhnout švih do útoku, byl by to Pikolo, kdy by jako první zasáhl nechráněné tělo. Vteřiny se nekonečně vlekly a amazonka cítila, jak dostává křeč do levé nohy. Zatracená tržná rána, proklela v duchu staré zranění. Cítila, jak ji po spánku pomalu stéká kapka potu a nepříjemně ji šimrá. V tu chvíli by dala váček zlata za to, aby si ji mohla setřít. Místo toho se víc zapřela nohama do půdy a nepolevovala ve svém snažení, udržet si Pikolovu zbraň co nejdál od těla. Za sebou zaslechla, jak Rikithen šplhá na nejbližší strom, aby měl na tento souboj ještě lepší výhled. V duchu černovlasého spolužáka proklela. Tohle byla záležitost mezi ní a vysokým elfem, a ne nějaká pouliční fraška pro obecenstvo. I když si nepřipouštěla, že by mohla prohrát, myšlenka na to, že ji uvidí sraženou na kolena, amazonku děsila. Zasyčení ostří mečů vrátilo Rayaninu pozornost opět plně k zápasu. Ve zlomku vteřiny zapomněla na Rikithenovi hlídkující oči a zbylo jí dost času na to, aby koutkem oka spatřila čepel obouručního meče, která se chystala oddělit její hlavu od krku. Rayaně se zpomalil celý svět. Vnímala jen blížící se ostří a v uších jí zněl svistot smrtící zbraně. Čas jakoby se zastavil. Vteřina trvala hodinu, dvě měsíc, třetí byla delší nežli rok a úderem čtvrté si amazonka připadala starší o celé staletí. Jenomže za takovou dobu se toho hodně stane. Člověk zestárne, zesílí, zmoudří, prostě neustále se zlepšuje, jeho znalosti rostou a zkušenostmi se může chlubit před mladšími. Rayana nezastárla ani nezmoudřela. S jejím tělem se stalo něco mnohem podivnějšího. Ačkoliv se jí to přihodilo již několikrát, nikdy to tak silné necítila. Její zářivě zlaté vlasy se daly do pohybu. Kroutily se a vlnily jako klubko rozzuřených hadů, tmavly jako obloha po západu slunce a jejich délka a objem se silně zvětšila. Rayana mrkla a pocítila, jak její šedé oči mizí někde v dáli amazonského vědomí. Místo nich zářily amazonce pod víčky smaragdové klenoty hořící vlastním plamenem. Dívka zaúpěla bolestí, když se její zuby a nehty nepřirozeně prodloužily a zašpičatěly. Nevěřícně si jazykem přejela po zubech a ochutnala teplou krev, která jí z jazyka vytekla. Její chrup se nedal v nejmenším nazývat lidským. Ostrost obrovských špičáků mohli Rayaně závidět krvelačné šelmy z ostrovů amazonek. Rayana zůstala zkoprněle stát. Cítila svou proměnu, uvědomovala si jí, pociťovala každičký její detail. Vnímala sílu a energii, se kterou se jí na hlavě vlnil každičký vlásek, cítila ostrost svých drápů a vychutnávala si příjemné teplo, které jí sídlilo v očích. Dokonce se smířila s tím, že svět vidí v jiných barvách. Poněkud rozmazaněji a v odlišných odstínech než na jaké byla zvyklá, ale nečinilo jí nejmenší potíže se orientovat. A čas stále plynul pomaleji než bylo normální. Amazonka se ale pohybovala se stejnou rychlostí jako kdyby se nic nedělo. Přivřela své smaragdové oči a její ruka upustila jednoruční meč do trávy. Pozvedla svou, najednou opálenou, ruku k Pikolově zbrani. Ozvala se ohlušující rána. Obouruční meč se zachvěl a jeho úlomky spadly do trávy. Pikolo se sbíral ze země a překvapeně hleděl na zbytky své mocné zbraně. Pak pohlédl na Rayanu a užasle si ji prohlížel. Amazonka stála naproti němu, paži stále pozvednutou v obranném gestu, kterým útok odrazila. Užasle hleděla na svou paži a elf by přísahal na svůj život, že v jejích očích zahlédl lesk zelených plamínků. Pikolo se těžce zvedl a pomalu přistoupil k Rayaně. Nevšímala si ho. Oči měla upřené na svou ruku, kterou odrazila smrtící útok a se kterou zničila obouruční meč. ,,Co to bylo?“ Rayanu Pikolův hlas vrátil do reality. Nejdříve nevěděla, co se to s ní děje, ale teď, když se zeptal, jí všechno došlo. V myšlenkách se vrátila zpět do nedávné minulosti a spatřila samu sebe, jak stojí s mečem v ruce a děsí se vražedného útoku. Pak se sama sobě před očima proměnila. Amazonka se kousla rychle do ruky. Nevěděla co to celé mělo znamenat, ale netušila nic dobrého. Nechápala, jak mohla svou, tedy pokud to byla její, rukou zadržet meč, dokonale ho zničit a neutržit za to žádné zranění. Přepadla jí náhlá a zlá předtucha a místo, aby Pikolovi odpověděla, otočila se na patě a utekla pryč. ,,Rayano!“