Víle ze snů

"

Letní den - to ten dnešní zdaleka není,
šero, ponuro, kapky ve větru tančí.
Potlačit mám vše, co ve mně z pudu samčí,
Spanilost vídat smím jen ve svém snění.

Nechci dlít na světě jen a jen sám,
vysněnou vílu, jenž není, v hlavě mám.

Šero, ponuro - pár bot ulicí kráčí,
mé nitro po dotyku z lásky prahne,
však jen žebrák na mě prosíc sahne,
ubohost v zrcadle na mě se zračí.

Usínám, budím se a jsem opět sám,
kouzelnou iluzi v hlavě své mám.

Od jedné k druhé, vymetám hospodu,
pohárem vína Tě z těla vymítám.
Ráno však s Tebou zas a zas přivítám,
jitřenka ukradne klid i mou pohodu.

Rmoutím se, usychám, už jen pohár mám,
hledám Tě, spanilá, dlouho jsem sám.

Stár jsem již, a přec Tě dál hledám,
roky Ti na kráse pranic neubraly.
Kdysi si mé sny s nahou vílou hrály,
dnes dopustit na Tvou cudnost nedám.

Víčka těžknou, usínám, ale už ne sám,
kdesi v dáli Tě jen pro sebe mám.