Moje hvězda?

Venku se setmělo, já zdvihám hlavu, Přede mnou prostor, vesmír dokořán. Počítám hvězdy, jim otázky kladu. Noc je tak krásná a jsem tu s ní sám! Jedna z těch tisíců je mi však bližší, Je to snad ta - má, co pro mě je jen? Která jak obránce neštěstí ztiší, pro mě lásku střádá, štěstí shraňuje? Hvězda a já - jsme v němém rozhovoru, dálkou se pohledem domlouvám s ní. Je trochu modravá, láká mě vzhůru. Život je na ní snad? Kdopak to ví? Přítel si přisedl, šupinou zazvoní, k nebi mu směřuje tykadlo hrdé. "Tu tvoji krásku znám, Země jí říkají, ti, co tam žijí a sebe zvou Lidé."