D.D.: Terry Pratchett ve studiu "21", dobrý večer.
T.P.: Hello.
D.D.: První krátkou povídku jste napsal již ve čtrnácti letech,
publikována byla když vám bylo patnáct. Co vás přivedlo k psaní
v tak ranném věku, potřeba sdělovat své vize, nebo jste touhu psát
po někom zdědil?
T.P.: Já jsem byl takové drobné dítě, a ve škole je takové drobné
dítě šikanováno. Nebyl jsem silný abych se mohl prát, ale dokázal
jsem ostatní rozesmát. A když tohle dokážete, tak vás tak netlučou.
D.D.: Velmi populární je knížka "Nefalšovaná kočka", ve které
popisujete úžasné schopnosti těchto zvířat. Měl jste kočky,
které jste při psaní pozoroval?
T.P.: Máme pět koček doma, a ty kočky mi poskytují tolik materiálu,
že budu muset brzy napsat druhý díl.
D.D.: V rozhovoru pro "Slovo" jste před pěti lety řekl, že vaše
příběhy jsou součástí vaší identity. Jsou tedy postavy, které
ve vašich knihách vystupují součástí vašeho vnitřního světa,
nebo mají reálné vzory? Jsou zrcadlem vnějšího světa?
T.P.: Já se domnívám, že postavy každého autora se tomu autorovi
do jisté míry podobají. Jsou součástí vašeho mozku, jinak by
to nefungovalo. A já někdy shledávám, že uvažuji jako některá
z mých postav, ale musím myslet na to, že já jsem skutečný, a
ty postavy fiktivní. Když píšete ve stylu fantasy, je velice důležité
vědět, kdo je ta skutečná postava. A to jsem já.
D.D.: Kým jste vy ve svých knihách? Komu se nejvíc podobáte?
T.P.: (smích) No, je opravdu pár postav, které uvažujete, a já vám
neprozradím které to jsou.
D.D.: Když píšete, víte dopředu, jak příběh dopadne? Nebo si
postavy vlastně žijí svým vlastním životem?
T.P.: Je to asi jak když vyřezáváte ze dřeva, já vím že je
to zvláštní, když jste spisovatel, ale řezbář má představu
jak bude vypadat jeho soška. To dřevo, ta vrstevnatost, tvar, také
suky ve dřevě, ty způsobují, že pak ten výsledek je trošku
jiný. A důležité je vědět, kdy máte nechat dřevo, aby mluvilo
za sebe.
D.D.: Napsal jste také knihu "Nohy z jílu", v níž vystupuje legendární
postava české kultury golem. Čím vás zaujal?
T.P.: Mne to fascinovalo, když jsem poprvé přijel do Prahy, šel jsem
do Staronové synagogy, a dozvěděl jsem se o golemovi a té legendě.
To že je někdo naprogramován slovy v hlavě, to mne fascinovalo, to
je úžasná metafora. Všichni jsme naprogramováni slovy ve svých
hlavách, a důležité je vědět, kdy ta slova nemáme poslouchat.
D.D.: Pokud se nepletu, tak vaši golemové páchají sebevraždu, což
vzhledem k českému pojetí golema je velmi netradiční.
T.P.: Ne, to ne. Ti moji golemové jsou modernější, ale až do konce
knihy se jim daří dobře.
D.D.: Dozvěděli jsme se o vás, že sbíráte masožravé rostliny.
Čím je krmíte? Jaké největší zvíře sežerou?
T.P.: (smích) Ty rostliny se jmenují hmyzožravé, nejsou tedy masožravé,
to je správný název. Některé požírají mouchy, některé
třeba listonoše. Hmyzožravé rostliny jsou velmi krásné, velice
zajímavé, fascinující, a také velice snadno se pěstují.
D.D.: Jste držitelem řádu za zásluhy o britské království, za
služby literatuře. Byl jste jste jmenován u příležitosti královniných
narozenin. Prý jste ze začátku tu zprávu považoval za špatný
vtip?
T.P.: Musím říci, nestal jsem se rytířem, ale dostal jsem tedy ten
řád. Je to podobné tomu rytířství. Ne snad že to byl špatný
vtip, ale byl jsem překvapen, protože to mělo být za službu literatuře,
a já si myslím že nepíšu literaturu. To až tak za sto let někdo
rozhodne co je pravá literatura. Já mám rád knížky, píšu
rád, protože mě to baví.
D.D.: Zhruba sedm let jste pracoval jako tiskový mluvčí elektrárenské
společnosti, a odpovídal na otázky o jaderných elektrárnách.
Bylo toto období pro vás inspirativní, nebo jste nakonec byl rád,
že jste odešel?
T.P.: (smích) To období mě zajímalo a děsilo, protože jsem musel
říkat věci jako "Ten únik radioaktivity nebyl přílišný",
protože stejně to je neviditelné. A hodně jsem se naučil. A pro
mne to bylo velmi zajímavé období. A je takové čínské prokletí,
dá se přeložit: "zajímavé časy na vás".
D.D.: Jedna z vašich knih "Soudné sestry" bude mít zítra (26.4) premiéru
v pražském divadle v ...... Půjdete se podívat, jste zvědavý
na to pojetí?
T.P.: Rozhodně tam budu, vystrojím se, budu jim tleskat, fandit. Nemluvím
česky, ale znám text, takže budu rozumět každému slovu. A asi
25 her podle mých knih, se neustále hraje po celém světě. Nejlepší
inscenaci jsem viděl v německu před půl rokem, ale tu pražskou
jsem ještě neviděl.
D.D.: Váš humor je velmi specifický. Radí se s vámi někdy překladatelé?
T.P.: Český překladatel (Jan Kantůrek, pozn. red.) ne, protože on
je velmi dobrý. Francouzský překladatel občas, protože jsou velké
rozdíly mezi tím, jak mluví francouzi a angličané. Polský překladatel
dostal cenu za překlad jedné z mých knih, protože ostatní překladatelé
řekli, že oni nedokážou ani uvažovat jako já v polštině.
A můj německý překladatel má určité potíže, protože angličtina
podobně jako čeština, je jazyk který má mnoho odstínů, je to
jazyk který dokáže skrývat významy, zatímco němčina - v němčině
můžete stavět velmi výkonné závodní vozy.
D.D.: Prý velmi obdivujete velbloudy, a považujete je za největší
matematiky. Proč?
T.P.: (bouřlivý smích) Ach bože, to byl takový krátký vtípek
v jedné z mých knih o velbloudech (Pyramidy, pozn. red.). Ale když
vidíte velblouda, jak žvýká, tak si uvědomíte, že zvíře
které zvládne všechny ty nohy, musí být velice dobrým matematikem.
D.D.: Na čem teď pracujete, co píšete?
T.P.: Teď píšu další knihu, ze dvě knihy (nedokonalý překlad?)
o Zeměploše, a také knížku pro děti. Já stále něco píšu.
D.D.: Pane Pratchette, děkuji vám za návštěvu, a mějte se hezky
v České republice. Nashledanou.
T.P.: Thank you!