Hrdí Skotové

"

Zelenou plání s hory a vřesy
hlas dud všemocných zní.
To Skoti se plíží hustými lesy
za zemi zemřít, pro ni a s ní.

Ostří se ve slunci hladově leskne
po krvi Britů jak v amoku touží,
kilt vypraný v řece po rudé teskne
litry jí v zem prolít, co vedrem se souží.

Ke hlasu dud se bubny zvou
to příští mrtví se v slunci zračí.
Naposled vlajku ty oči zřou
a do boje v lajně jak mravenci kráčí.

Brnění, košile, helmice železné
v řadě pak muži s luky dlí.
Skoti se neleknou, ve víře bezmezné
za ženy, svobodu ještě se pomodlí.

Rána za ránu na buben z kůže sedá,
těžké kroky zrychlují hrůzný rytmus.
Druh druha mezi padlými marně hledá…
tohle jsou jatka, pouhý hyenismus.

Odér smrti, čerstvého masa se větrem nese
mrtvoly bezvládné bez údů tu leží.
Ten, kdo živý jest, kolik toho ještě snese?
Spatří svou milou, přežije děti? Stěží!

Naposled se sekera zakousne do britské šíje
projede hladce, hlava se k zemi klátí.
To nepřítel, nač pak myslet čí je?
Rázem se jeho šlechtický život zkrátí.

Zelenou planí s hory a vřesy
hlas dud všemocných zní.
To Skoti se vrací hustými lesy
za zemi zabili, pro ni a s ní.