Dlouhý čas života lidského

Za spoustů dní, týdnů, let,
bude snad blaze v tomto pekle jménem svět.
Snad někdy naleznu přátelé a pochopení,
kterého mi v této inkarnaci přáno není.

Snad ta samota, jež mne ničí,
básníci, hašiči i jazz na tyči.
Snad již sám pomohu si zde být,
nehledě na to co mohu a nemohu mít.

V tomto pekle jménem svět,
jsem já uvězněn již mnoho let.
Nyní jako by vše ztrácelo smysl,
existencionálně smýšlí má mysl.

Má-li sbohem přijít nyní,
kdo z života mne viní,
odchod asi nevyřeší bolest,
jež zničila vše a promenila v lest.