|
Chci vzít břitvu a do měkké zajet kůže,
s nadějí doufat, že mi můj druh nepomůže.
Do rakve ulehnout a na věky snít,
s pocitem lhostejnosti, co se tu bude dít.
Poslední polibky Ti má studená ústa dají,
naposled horkou růž z Tvých rtů sají.
Básník prý každou svou básní umírá,
slova na papír – tím jeho čas ubíhá.
Miluji Tě, živote, však sil není,
tak rozdrť mé kosti jak v popelnici smetí.
|